ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.83.2018.1
KSPH 60 INS XY
60 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 83/2018-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce SILMET Příbram a. s. , se sídlem v Příbrami III 168, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 26210428, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, PSČ 261 01, proti žalovaným 1/ JUDr. Ing. Pavlu Fabianovi , se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice M. B., zastoupenému JUDr. Martinou Hladíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, a 2/ M. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, PSČ 110 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhé žalované, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. března 2017, č. j. 60 ICm 3 XY, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2018, č. j. 60 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), ve znění usnesení ze dne 12. února 2018, č. j. 60 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), takto:
I. Řízení „o dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. března 2017, č. j. 60 ICm XY, se zastavuje .
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 16. března 2017, č. j. 60 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (SILMET Příbram a. s.) domáhal určení, že jeho nevykonatelná pohledávka ve výši 337 911,23 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice (M. B.) přihláškou č. 13, je po právu (bod I. výroku).
2/ Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému (JUDr. Ing. Pavlu Fabianovi, jako insolvenčnímu správci dlužnice) na náhradě nákladů řízení částku 932,11 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II. výroku).
3/ Uložil žalobci zaplatit druhé žalované (dlužnici) na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (bod III. výroku).
Insolvenční soud - vycházeje z ustanovení §143 odst. 1 písm. b/ a §145 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a ze závěrů rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005 [jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 24/2008“), které je, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu] - dospěl k závěru, že tím, že žalobce uzavřel dne 3. července 2012 s manželem druhé žalované (V. B.) rámcovou kupní smlouvu (dále jen „kupní smlouva“), mu nevznikla žádná pohledávka vůči druhé žalované, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na její majetek. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že závazek vzniklý z kupní smlouvy tvoří společné jmění manželů.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně (druhý výrok).
3/ Uložil žalobci zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (třetí výrok).
Odvolací soud konstatoval, že sporná pohledávka představuje smluvní úroky z prodlení a náklady řízení, pravomocně přiznané žalobci vůči bývalému manželu druhé žalované. Jde tedy o vykonatelnou pohledávku z titulu příslušenství pohledávky z nezaplacené kupní ceny. Dále uvedl, že Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. ledna 2017, č. j. 60 ICm XY, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 103 VSPH XY, určil, že žalobce nemá za druhou žalovanou vykonatelnou pohledávku z kupní ceny (jistiny). Odvolací soud se ztotožnil se závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2017 a dodal, že shodný závěr zaujal Nejvyšší soud v rozsudku „č. j.“ 29 ICdo 32/2013 [jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 ICdo 32/2013, uveřejněný pod číslem 60/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (dále jen „R 60/2016“)].
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku insolvenčního soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Konkrétně jde o otázku, zda a jakým způsobem lze v insolvenčním řízení uplatnit pohledávku za manželem dlužníka. Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně je změnil v tom duchu, že se žaloba zamítá.
Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku insolvenčního soudu Nejvyšší soud zastavil podle §243b věty před středníkem, §243f odst. 2 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř., když k projednání takového dovolání není dána funkční příslušnost soudu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno (tj. výklad ustanovení §143 odst. 1 písm. b/ a §145 odst. 3 obč. zák. a řešení otázky, zda lze v insolvenčním řízení uplatnit pohledávku za manželem dlužníka), zcela odpovídá závěrům formulovaným v R 60/2016, na který přiléhavě odkazoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž odvolací soud.
V něm Nejvyšší soud - navazuje potud na závěry, jež k výkladu §143 odst. 1 písm. b/ a §145 odst. 3 obč. zák. zformuloval již v R 24/2008 - vysvětlil, že tím, že uzavřel s dlužníkem smlouvu, nevzniká věřiteli podle právní úpravy institutu společného jmění manželů v občanském zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2013) za trvání dlužníkova manželství žádná pohledávka vůči manželu dlužníka, i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou převzal, je závazkem, který tvoří společné jmění manželů ve smyslu §143 odst. 1 písm. b/ obč. zák. To platí bez zřetele k tomu, zda vůči (obligačnímu) dlužníku byla pohledávka z takové smlouvy věřiteli již přiznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Z titulu takto uzavřené smlouvy nemá věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manžela obligačního dlužníka. V poměrech upravených insolvenčním zákonem by důvod přijmout jiný (od závěru formulovaného pro mimoinsolvenční poměry v R 24/2008 odlišný) závěr (že věřitel má jen proto pohledávku i vůči manželu obligačního dlužníka), byl dán, jen kdyby určoval jinak insolvenční zákon. Žádné ustanovení insolvenčního zákona však důvod vykládat uvedenou problematiku jinak (než v R 24/2008) pro insolvenční poměry nezakládá.
Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že neměl-li věřitel žádnou pohledávku vůči manželce obligačního dlužníka před zahájením insolvenčního řízení vedeného na její majetek, nestal se majitelem pohledávky, kterou by mohl (v době od zahájení insolvenčního řízení do uplynutí propadné lhůty učené rozhodnutím o úpadku) přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manželky obligačního dlužníka, ani dnem zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek manželky obligačního dlužníka.
K závěrům vysloveným v R 60/2016 se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 27. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2055/2016, nebo v usnesení ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. 29 ICdo 170/2017.
Na výše uvedených (v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ustálených) závěrech, přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelem v projednávané věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu