ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.88.2018.1
KSOL 20 INS XY
19 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 88/2018-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce E. Š. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Intrum Czech, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 27221971, o určení pravosti pohledávky po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 19 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2018, č. j. 19 ICm XY, 18 VSOL XY (KSOL 20 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. března 2017, č. j. 19 ICm XY, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se (původní) žalobce (Mgr. Radim Janoušek, jako insolvenční správce dlužníka E. Š.) domáhal vůči žalovanému ( do 30. ledna 2018 podnikajícímu pod obchodní firmou Intrum Justitia Czech, s. r. o.) určení, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení žalobce ve výši 116 796,06 Kč (dílčí pohledávka č. 2) není po právu (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání (původního) žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal (původní) žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné.
V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 21. listopadu 2019, č. j. KSOL 20 INS XY, (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka Mgr. Radima Janouška. Tímto pravomocným usnesením insolvenční řízení na majetek dlužníka skončilo. Ve smyslu ustanovení §159 odst. 4 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), proto Nejvyšší soud dále jednal (jako s žalobcem) s dlužníkem, s tím, že spor o určení pravosti pohledávky nadále považoval za spor o určení pravosti pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení (což promítl též v označení účastníků a předmětu řízení v záhlaví tohoto usnesení).
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu bez rozlišení výroků v něm obsažených.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné (§238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Ve zbývající části (tj. ve vztahu k potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§199 odst. 2 insolvenčního zákona). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněné pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 106/2013“).
2/ Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Viz R 106/2013.
3/ U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění (§157 odst. 3 o. s. ř.). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal. K tomu srov. opět R 106/2013.
K závěrům formulovaným v R 106/2013 se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
4/ Závěr rozhodce, že ohledně věřitelem požadovaného nároku lze o věci rozhodnout rozhodčím nálezem pro uznání (podle fikce uznání nároku), v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznávaný nárok neodporuje právním předpisům. Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že zkoumaný rozhodčí nález obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaných částek. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 392/2011 a dále též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2018, sen. zn. 29 ICdo 93/2016, uveřejněného pod číslem 104/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
O tom, že i v nyní projednávané věci tkví důvody popření vykonatelné pohledávky pravomocně přiznané rozhodčím nálezem (jejichž prostřednictvím insolvenční správce zpochybňoval platnost ujednání o smluvní pokutě, z níž měla vzejít žalovaným přihlášená pohledávka), pouze v nepřípustném „jiném právním posouzení věci“ (v odlišném náhledu insolvenčního správce na platnost předmětných ujednání), nikoli v přípustných skutkových námitkách, které dlužník neuplatnil v rozhodčím řízení, jež předcházelo vydání rozhodčího nálezu (§199 odst. 2 část věty před středníkem insolvenčního zákona), přitom Nejvyšší soud žádné pochybnosti nemá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu