ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.88.2020.1
KSBR 26 INS 4979/2008
40 ICm 1480/2012
sp. zn. 29 ICdo 88/2020-295
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka MIPL, spol. s r. o. , se sídlem v Uherském Brodě, Šumická 2325, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 47911034, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 4979/2008, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-55, a ze dne 27. dubna 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 ICm 1480/2012, o návrhu dlužníka na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 ICm 1480/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Krajský soudu v Brně usnesením ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-55, rozhodl k návrhu insolvenčních navrhovatelů a) Komerční banky, a. s., a b) TIPAFROST, a. s, (mimo jiné) o úpadku dlužníka. Dále usnesením ze dne 27. dubna 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6 (mimo jiné) prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
Proti oběma uvedeným rozhodnutím podal dlužník (dne 25. května 2012) žalobu pro zmatečnost.
Podáním ze dne 10. července 2019 (č. l. 265), doplněným podáním ze dne 26. května 2020 (č. l. 288), dlužník navrhl přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti dle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
K důvodům, pro které má být věc přikázána, dlužník uvedl, že řízení u Krajského soudu v Brně běží již 7 let, o věci rozhoduje nezákonný soudce, insolvenční navrhovatel a) má sídlo v obvodu Městského soudu v Praze a zároveň je u Městského soudu v Praze veden jiný spor (o náhradu škody, kterou insolvenční navrhovatelé způsobili dlužníku v insolvenčním řízení), kdy „plejáda důkazních prostředků“, které budou zapotřebí i v tomto řízení, je již založena u tohoto soudu.
Dlužník má za to, že řízení u Městského soudu v Praze umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci.
Podle ustanovení §12 o. s. ř., nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno − právě proto, že jde o výjimku − vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dlužníkem uváděné důvody Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že se věc nepřikazuje Městskému soudu v Praze k projednání a rozhodnutí. Naopak, vzhledem k délce řízení a k dosavadnímu procesnímu postupu předkládajícího soudu (včetně rozhodnutí ve věci samé), považuje Nejvyšší soud za vhodné, aby řízení v dané věci nadále probíhalo a bylo dokončeno u Krajského soudu v Brně.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu