ECLI:CZ:NS:2020:29.ND.163.2020.1
sp. zn. 29 Nd 163/2020-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. Š. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, o kompenzaci za porušení práva na spravedlivý proces, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 95/2018, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 95/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jičíně.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou 11. dubna 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 2 se žalobce (M. Š.) domáhal po žalovaném (České republice - Ministerstvu spravedlnosti) poskytnutí zadostiučinění za porušení práva na spravedlivý proces nepřiměřenou délkou občanského soudního řízení.
[2] Podáním datovaným 8. prosince 2019, navrhl žalobce, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, konkrétně Okresnímu soudu v Jičíně.
[3] Žalovaný se k návrhu na přikázání věci nevyjádřil.
[4] Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[5] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený obvodnímu soudu, u nějž je věc vedena, i okresnímu soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
[6] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
[7] Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
[8] Ve skutečnostech uváděných žalobcem v návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně přitom Nejvyšší soud důvod k prolomení výše popsaných ústavních principů neshledal; proto tomuto návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu