ECLI:CZ:NS:2020:29.ND.22.2020.1
sp. zn. 29 Nd 22/2020-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v řízení o pozůstalosti po J. L. , narozenému YX, zemřelému 22. října 2016, posledně bytem YX, za účasti a) M. L. , narozené XY a b) J. L. , narozené YX, obou bytem YX, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2543/2016, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2543/2016 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Karviné.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 4 je vedeno pod sp. zn. 34 D 2543/2016 řízení o pozůstalosti zůstavitele J. L., narozeného XY, zemřelého 22. října 2016, posledně bytem XY. K provedení úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena jako soudní komisařka notářka JUDr. Václava Dvořáková.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. dubna 2017, č. j. 34 D 2543/2016-93, zastavil dědické řízení po J. L. (zahájené usnesením téhož soudu ze dne 9. listopadu 2016, č. j. 34 D 2543/2016-5), neboť zůstavitel nezanechal majetek (výrok I.) a určil odměnu notářky jako soudní komisařky JUDr. Václavy Dvořákové (výrok II.).
Podáním došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 13. září 2019 (č. l. 99) požádala M. L. (pozůstalá sestra) o dodatečné projednání dědictví po J. L. s odůvodněním, že „na Slovensku v XY bylo ukončeno dědické řízení po rodičích jejího a bratrova již zemřelého otce“, přičemž dědictví bylo po třicetipěti letech „rozděleno na části“. Současně navrhla, aby řízení proběhlo u soudu „v Karviné nebo v Havířově“, když žije sama a stará se o matku ve věku 88 let“.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 19. září 2019, č. j. 34 D 2543/2016-131, zahájil dědické řízení po J. L. (výrok I.) a výkonem činnosti soudního komisaře pověřil notářku JUDr. Václavu Dvořákovou (výrok II.).
Podáním došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 24. října 2019 (č. l. 139) se J. L. (pozůstalá matka) připojila „k návrhu na delegaci řízení z důvodu vhodnosti“.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Argumenty uváděné pro delegování věci – o dodatečném projednání aktiv dědictví, objevivších se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti (srov. §193 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) – Okresnímu soudu v Karviné, přitom nejsou způsobilé prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon; současně nejde o takové okolnosti, které by umožnily rychlejší a hospodárnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 4, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Karviné, jemuž by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto po zvážení rozhodných skutečností (a s přihlédnutím k dosavadnímu průběhu dědického řízení, ke skutečnosti, že „nově se objevivší“ majetek nachází ve Slovenské republice a k možnosti postupu podle §39 o. s. ř.) věc z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Karviné nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu