ECLI:CZ:NS:2020:29.ND.373.2018.1
sp. zn. 29 Nd 373/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce K. P. , narozeného XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Adamem Batunou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti žalované Z. M. , místem podnikání XY, identifikační číslo XY, o zaplacení částky 257,61 EUR s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti, takto:
Žalobu ze dne 23. října 2018, kterou se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 257,61 EUR s příslušenstvím, projedná a rozhodne Okresní soud v Hodoníně.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 23. října 2018, doručenou Nejvyššímu soudu 24. října 2018, se žalobce (K. P.) domáhá po žalované (Z. M.) zaplacení částky 257,61 EUR s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od 23. prosince 2017 do zaplacení, z titulu neuhrazené kupní ceny za zboží, které žalované dodal na základě kupní smlouvy ze dne 4. prosince 2017. Současně žalobce žádá, aby Nejvyšší soud určil, který soud prvního stupně věc projedná a rozhodne, s tím, že k projednání věci je dána pravomoc českých soudů, ale podmínky pro určení místní příslušnosti soudu chybějí.
[2] Z listin založených ve spise (z příloh žaloby) se podává, že:
1/ Žalovaná si (jako podnikatelka) dne 4. prosince 2017 prostřednictvím žalobcem provozovaného e-shopu objednala zboží za účelem jeho dalšího prodeje, přičemž po dodání zboží v místě jejího podnikání na Slovensku (7. prosince 2017) neuhradila fakturovanou kupní cenu, splatnou 22. prosince 2017.
2/ Podle článku III. všeobecných obchodních podmínek e-shopu: „Vztahy a případné spory, které vzniknou na základě smlouvy, budou řešeny výhradně podle práva České republiky a budou řešeny příslušnými soudy České republiky“.
[3] Podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
[4] Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětnou otázku posuzoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (srov. článek 66 odst. 1 nařízení Brusel I bis).
[5] S přihlédnutím k prorogační doložce obsažené ve všeobecných obchodních podmínkách pak Nejvyšší soud v souladu s článkem 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis a závěry judikatury Soudního dvora Evropské Unie shrnutými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016, uzavírá, že v předmětné věci je dána pravomoc českých soudů (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2018, sp. zn. 29 Nd 359/2017).
[6] V situaci, kdy podle českých procesních předpisů nelze určit místní příslušnost soudu, pak Nejvyšší soud, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud v Hodoníně, jenž je obecným soudem žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. prosince 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu