ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.10.2020.1
KSUL 45 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 10/2020-B-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Helenou Myškovou v insolvenční věci dlužníků V. K. , narozeného XY, a J. K. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS XY, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze, Barrandova 1920/2a, PSČ 143 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2019, č. j. KSUL 45 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. srpna 2019, č. j. KSUL 45 INS XY, ve znění usnesení ze dne 30. srpna 2019, č. j. KSUL 45 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Rozhodl, že dlužníci byli oprávněni podat návrh na povolení oddlužení (bod I. výroku).
2/ Schválil zprávu o přezkumu ze dne 13. května 2019, doručenou soudu 24. června 2019 a zveřejněnou v insolvenčním rejstříku 26. června 2019 (bod II. výroku).
3/ Neschválil oddlužení dlužníků povolené usnesením ze dne 25. března 2019, č. j. KSUL 45 INS XY (bod III. výroku).
4/ Na majetek dlužníků prohlásil konkurs (bod IV. výroku), který bude projednáván jako nepatrný (bod V. výroku) a jehož účinky nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. dne 28. srpna 2019 (bod VI. výroku).
5/ Uložil insolvenční správkyni, aby nejpozději do 30. listopadu 2019 předložila soudu první průběžnou zprávu (bod VII. výroku).
K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. října 2019, č. j. KSUL 45 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech III. a IV. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že „usnesení závisí na rozhodnutí jak otázky procesního práva, která souvisí se samotným postupem soudu prvního i druhého stupně a hlavně pak, i protože usnesení Vrchního soudu v Praze závisí na posouzení otázky hmotného práva.“ Dovolatelé uvádí, že „u obou otázek“ se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolací důvody shrnují takto: - insolvenční soud se řádně nevypořádal s „hmotou“ (zejména výší pohledávek dlužníků) a dále s majetkem ve vlastnictví dlužníků
- insolvenční soud se řádně nevypořádal s navrženým způsobem řešení insolvence, a to s ohledem na stav aktiv a pasiv
- povinnost soudů obou stupňů postupovat podle zásady projednací, zásady rovnosti účastníků a zákazu vyhledávací činnosti soudu.
Dovolatelé míní, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů změnil tak, že se schvaluje oddlužení dlužníků prodejem jejich majetkové podstaty, nebo usnesení obou soudů zrušil.
Insolvenční správce ve vyjádření rozporoval zejména tvrzení dovolatelů o stanovení obvyklé ceny nemovitostí ve vlastnictví dlužníků.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z výše uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává.
Spatřují-li dovolatelé přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se (podle mínění dovolatelů) odvolací soud odchýlil. K tomu srov. opět R 4/2014.
Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatelé v něm blíže (byť jen slovně) neoznačují judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, popř. jež by přistupovala k řešení konkrétní (dovolatelem vymezené a pro rozhodnutí ve věci významné) otázky rozdílně. V kontextu dovolacích tvrzení není Nejvyššímu soudu též známa žádná judikatura, od které by se mělo napadené rozhodnutí odchylovat.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným. Pro úplnost zbývá dodat, že §243 o. s. ř. v insolvenčním řízení nelze aplikovat [ srov. §90 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (24. října 2019) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., článek II. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2020
JUDr. Helena Myšková
pověřená členka senátu