ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.116.2018.1
KSUL 77 INS 24789/2013
sp. zn. 29 NSČR 116/2018-B-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka AGRON plus, s. r. o. , se sídlem v Žatci, Pražská 2922, PSČ 438 01, identifikační číslo osoby 49902997, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 77 INS 24789/2013, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání zajištěného věřitele TRINITY BANK a. s. , se sídlem v Praze, Senovážné náměstí 1375/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25307835, zastoupeného JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2018, č. j. KSUL 77 INS 24789/2013, 1 VSPH 1953/2017-B-109, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. září 2017, č. j. KSUL 77 INS 24789/2013-B-102, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli Moravskému Peněžnímu Ústavu - spořitelnímu družstvu (nyní TRINITY BANK a. s.) výtěžek zpeněžení nemovitých věcí ve výši 6 646 627,07 Kč (bod I. výroku), schválil náklady spojené se zpeněžením a správou zajištěného majetku ve výši 451 737 Kč (bod II. výroku), určil zálohu na odměnu ve výši částky připadající na odměnu správce ze zpeněžení zajištění ve výši 401 635,93 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod III. výroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnosti související s vydáním výtěžku zpeněžení (bod IV. výroku).
K odvolání zajištěného věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem insolvenčního soudu, že daň z nemovitých věcí je typickým nákladem spojeným se správou nemovitosti a že s náklady na opravu střechy a přístřešku byl zajištěný věřitel srozuměn a dal k nim souhlas. Jde-li o podíl na nákladech za vedení účetnictví, pak v souvislosti se správou zajištěného majetku jistě náklady vznikají, přičemž zajištěný věřitel nese, vzhledem k tomu, že účetnictví sloužilo převážně k agendě spojené s pronájmem, toliko 10% podíl na takových nákladech. Limit 4 % z výtěžku zpeněžení na náklady spojené se správou zajištění stanovený §298 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), tak bylo možné překročit.
Proti usnesení odvolacího soudu podal zajištěný věřitel dovolání.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Judikatura Nejvyššího soudu k otázce nákladů spojených se správou a zpeněžením majetku podle §298 odst. 4 insolvenčního zákona, představovaná především usnesením ze dne 30. července 2015, sen. zn. 29 NSČR 37/2013, uveřejněným pod číslem 34/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesením ze dne 28. dubna 2017, sen. zn. 29 NSČR 94/2014, uveřejněným pod číslem 12/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 12/2019“), usnesením ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 137/2016, a usnesením ze dne 30. září 2019, sen. zn. 29 NSČR 167/2017, uveřejněným pod číslem 73/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 73/2020“), je ustálena v těchto závěrech:
1/ Úprava obsažená v §298 odst. 4 insolvenčního zákona vybízí osobu s dispozičními oprávněními k předmětu zajištění k aktivnímu konání v tom smyslu, aby náklady na správu předmětu zajištění nespotřebovaly (nad zákonem stanovený limit) očekávaný výnos zpeněžení předmětu zajištění.
2/ Tlak vyvíjený na insolvenčního správce coby osobu s dispozičním oprávněním úpravou zákonných limitů pro náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zajištění jej nutí (má donutit) k tomu, aby tam, kde jsou se správou předmětu zajištění spojeny pravidelné platby, přikročil buď k urychlenému zpeněžení předmětu zajištění (s tím rizikem, že výtěžnost zpeněžení bude nižší, než při zpeněžení v delším časovém úseku), nebo zajistil jiným způsobem, že náklady spojené se správou předmětu zajištění nepřesáhnou (není-li zde souhlasu zajištěného věřitele) limit stanovený v §298 odst. 4 insolvenčního zákona.
3/ Důvod překročit limit nastavený pro náklady zákonnou úpravou bude dán:
a/ odsouhlasí-li zajištěný věřitel náklady ve větším rozsahu (§298 odst. 4 poslední věta insolvenčního zákona),
b/ postupuje-li insolvenční správce při správě předmětu zajištění podle pokynů zajištěného věřitele, které vedou k vyšším nákladům na správu předmětu zajištění (§230 odst. 2 věta první a věta druhá insolvenčního zákona),
c/ vzejdou-li vyšší náklady na správu předmětu zajištění ze závazného pokynu zajištěného věřitele ohledně zpeněžení předmětu zajištění (§293 insolvenčního zákona),
d/ rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v rámci dohlédací činnosti (§230 odst. 1 věta druhá za středníkem a věta třetí insolvenčního zákona) přijatým při přezkoumání pokynu zajištěného věřitele.
Dovolatel v dovolání tvrdí, že nedal souhlas k překročení zákonné hranice 4 % nákladů spojených se správou zajištěného majetku.
Z obsahu spisu plyne, že:
1/ Návrhem na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 2. května 2016 (B-49) navrhl insolvenční správce vydání výtěžku zpeněžení dovolateli. Mezi náklady na správu a údržbu předmětu zajištění, které celkově tvořily částku 1 226 215 Kč, mimo jiné zahrnul daň z nemovitých věcí za roky 2014, 2015 a 2016 ve výši 137 574 Kč, opravu střechy ve výši 222 196 Kč, opravu přístřešku ve výši 34 254 Kč a vedení účetnictví ve výši 88 183 Kč.
2/ Dopisem ze dne 17. května 2016 (B-52) udělil dovolatel souhlas s odečtením nákladů na správu a údržbu předmětu zajištění ve výši celkem 1 226 215 Kč z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění a z příjmů z pronájmu předmětu zajištění, s tím, že náklady se mají nejprve odečítat z příjmů z pronájmu a až následně z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění.
3/ Přepracovaným návrhem na vydání výtěžku zpeněžení dle pokynu soudu ze dne 6. srpna 2017 (B-96) navrhl insolvenční správce vydání výtěžku zpeněžení dovolateli. Mezi náklady na správu předmětu zajištění, které tvořily částku 406 362 Kč, mimo jiné zahrnul daň z nemovitých věcí za roky 2014, 2015 a 2016 ve výši 137 574 Kč, opravu střechy ve výši 222 196 Kč, opravu přístřešku ve výši 34 254 Kč a vedení účetnictví ve výši 8 818 Kč. Tento návrh byl podkladem pro vydání usnesení insolvenčního soudu.
Předkládá-li dovolatel Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda mohou náklady spojené se správou zajištěného majetku překročit rozsah 4 % z výtěžku zpeněžení, když k takovým nákladům nedal souhlas, pak vychází z jiného skutkového základu než soudy nižších stupňů. Ze skutkových zjištění soudů a z obsahu spisu totiž plyne, že takový souhlas (s ohledem na tehdejší výtěžek zpeněžení dokonce v rozsahu 13,5 %) dopisem udělil.
Dovolatel dále nesouhlasí, aby byly jako náklady související se správou odečteny náklady na opravu střechy a přístřešku. Jak však plyne z výše uvedené judikatury, odsouhlasí-li zajištěný věřitel náklady na správu ve větším než zákonném rozsahu, je důvod takový limit překročit. Závěr, že oprava střechy (a přístřešku) je typickým nákladem na správu nemovitosti (jak je definován v §230 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), je pak triviální.
Již v R 12/2019 navíc Nejvyšší soud vysvětlil, že se struktura odečitatelných nákladů na správu předmětu zajištění, jímž je bytová či nebytová jednotka, bude lišit podle toho, zda takový předmět zajištění je užíván, takže část těchto nákladů může být (podle jejich povahy) přičtena takovému „uživateli“.
Uvedené závěry lze mutatis mutandis použít i ve vztahu k užívání jiných nemovitostí. Ačkoliv byl předmět zajištění užíván, k tomu, aby bylo možné uvedené náklady požadovat po „uživateli“, resp. po majetkové podstatě (k újmě nezajištěných věřitelů), by tak muselo jít o náklad, který by podle své povahy mohl být přičten „uživatelům“ majetku, který byl zajištěn. Závěr, že oprava střechy domu není nákladem, který by měl nést nájemce dané (části) nemovitosti, je pak zjevná (takové náklady nese vlastník, jenž má udržovat věc ve stavu způsobilém pro užívání, což v případě nezajištěné věci jde k újmě nezajištěným věřitelům a v případě zajištěné věci k újmě zajištěným věřitelům). Ostatně v původním návrhu na vydání výtěžku zpeněžení (B-49) byly mezi náklady na správu zahrnuty i vodné a stočné, záloha na elektrickou energii apod., které jsou náklady, jež nese uživatel (případně majetková podstata). Tyto náklady pak návrh na vydání výtěžku zpeněžení, jehož schválení je předmětem tohoto dovolacího řízení, v souladu s výše uvedenou judikaturou neobsahuje.
Ohledně daně z nemovitých věcí, pak Nejvyšší soud v R 73/2020 vysvětlil, že placení daně z nemovitých věcí, které jsou předmětem zajištění, by zásadně nemělo jít k tíži nezajištěných věřitelů či insolvenčního správce, naopak jde o typický náklad spojený se správou nemovitostí. S tímto závěrem je napadené rozhodnutí v souladu.
Nadto nelze pominout, že k úhradě uvedené daně dal dovolatel souhlas a insolvenční správce tak mohl překročit limit stanovený §298 odst. 4 insolvenčního zákona i ve vztahu k této daňové povinnosti.
Jestliže soudy obou stupňů uzavřely, že náklady spočívající v dani z nemovitých věcí, opravě střechy a opravě přístřešku, jsou náklady na správu předmětu zajištění, jež mohly být odečteny od dosaženého výtěžku zpeněžení zajištění přesto, že jejich rozsah byl vyšší než 4 %, je tento závěr v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a důvod připustit dovolání pro zodpovězení dovolatelem předestřených otázek není dán.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu