ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.116.2020.1
KSPH 60 INS 3999/2019
sp. zn. 29 NSČR 116/2020-B-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka G. A. M. HEAT spol. s r. o. , se sídlem v Trhovém Štěpánově 346, PSČ 257 63, identifikační číslo osoby 14 79 94 56, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 3999/2019, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání dlužníka zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, PSČ 147 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2020, č. j. KSPH 60 INS 3999/2019, 1 VSPH 894/2020-B-47, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. srpna 2020, č. j. KSPH 60 INS 3999/2019, 1 VSPH 894/2020-B-47, k odvolání dlužníka potvrdil usnesení ze dne 5. května 2020, č. j. KSPH 60 INS 3999/2019-B-34, jímž Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právních otázek, týkajících se výkladu ustanovení §94 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení §226 odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel zdůrazňuje, že odvolací soud k projednání jeho odvolání [v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 14/2011“)] nenařídil jednání, aniž by mu to umožňovala některá z výjimek uvedená v ustanovení §94 odst. 2 insolvenčního zákona. Odňal tak dlužníku možnost jednat před soudem a zatížil řízení „zmatečností“ podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.
Dále dovolatel poukazuje na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2020, č. j. KSPH 60 INS 3999/2019, 4 VSPH 67/2020-A-122 [jde o usnesení, jímž odvolací soud (mimo jiné) zrušil v pořadí první rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení], s tím, že v dovoláním napadeném usnesení se odvolací soud odchýlil od svého předchozího právního názoru, podle něhož z obsahu spisu neplyne, že by byl dlužník vyloučen z řešení úpadku reorganizací. Přitom právní otázka, zda odvolací soud může „nerespektovat“ svůj vlastní právní názor dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu (podle jeho názoru) řešena.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání dlužníka, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že výhradou, podle níž odvolací soud k projednání odvolání (nesprávně) nenařídil jednání, dovolatel uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.
Ustanovení §241a o. s. ř. však jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje jako způsobilý dovolací důvod tzv. zmatečnostní vady řízení dle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelem tvrzená zmatečnostní vada řízení tedy nemůže být způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání.
K tomu srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu v aktuálním znění (jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Navíc dovolatelem vytýkaný postup odvolacího soudu, který rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka bez nařízení jednání, vycházeje z usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužníka [viz protokol o schůzi věřitelů ze dne 30. dubna 2020 (B-30)], je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněném pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 34/2014“), ve spojení s další judikaturou Nejvyššího soudu zmíněnou v jeho důvodech.
Přitom závěry obsažené v R 34/2014 se prosadí i v dané věci, když ustanovení §94 insolvenčního zákona nedoznalo od 1. ledna 2008 žádných změn a změna ustanovení §150 insolvenčního zákona (účinná od 1. ledna 2014) neměla vliv na použitelnost výše citované judikatury v poměrech této věci.
Poukaz dovolatele na R 14/2011 je neopodstatněný, když závěry v něm obsažené k výkladu ustanovení §94 insolvenčního zákona se vztahují k rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu, nikoli o způsobu řešení úpadku dlužníka.
Konečně, k možnosti odvolacího soudu změnit dříve zastávaný právní názor, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněném pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Proti tomu usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu