ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.123.2019.1
KSHK 35 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 123/2019-P1-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka D. S. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1, o dovolání věřitele č. 1 M. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem, se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2019, č. j. KSHK 35 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele č. 1 (M. P. ˗ dále též jen „věřitel“) usnesením ze dne 22. května 2019, č. j. KSHK 35 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 26. července 2018, č. j. KSHK 35 INS XY, jímž Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky věřitele, doručenou insolvenčnímu soudu 17. března 2015, za dlužníkem (D. S.) ve výši 9.360.000,- Kč, a rozhodl, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele v insolvenčním řízení.
Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Usnesením ze dne 6. března 2015, č. j. KSHK 35 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Kamila Andreeho.
2) Dne 17. března 2015 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení pohledávku (z titulu smluvní pokuty vzniklé v důsledku prodlení dlužníka s vrácením
částky 1.600.000,-Kč přenechané dlužníku smlouvou o půjčce ze dne 18. května 2011) ve výši 9.360.000,- Kč. Podáním ze dne 20. března 2015 věřitel přihlášku doplnil tak, že přihlašuje (výše označenou) pohledávku v částce 1.312.000,- Kč (0,5 % denně z částky 1.600.000,- Kč za dobu od 19. listopadu 2011 do 30. dubna 2012) jako vykonatelnou a v částce 8.048.000,- Kč (0,5 % denně z téže částky za dobu od 1. května 2012 do 31. ledna 2015) jako nevykonatelnou.
3) Na přezkumném jednání dne 1. června 2015 insolvenční správce popřel pohledávku „v celé přihlášené výši“.
4) Písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), o tom, že předmětnou nevykonatelnou pohledávku věřitele popřel, doručil insolvenční správce věřiteli 29. března 2016. Lhůta k podání žaloby ve vztahu k popřené nevykonatelné pohledávce ve výši 8.048.000,- Kč, uplynula 13. dubna 2016; věřitel v této lhůtě žalobu nepodal.
5) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. prosince 2017, č. j. 35 ICm XY, 103 VSPH XY (KSHK 35 INS XY), k odvolání (tamního) žalobce (insolvenčního správce) potvrdil rozsudek ze dne 30. března 2017, č. j. 35 ICm XY, jímž insolvenční soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka věřitele ve výši 1.312.000,- Kč není pohledávkou po právu a že věřitel nemá za dlužníkem tuto pohledávku.
Na tomto základě odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) ˗ vycházeje z ustanovení §178, §185 a §198 odst. 1 insolvenčního zákona ˗ uzavřel, že:
- věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka jedinou pohledávku ve výši 9.360.000,- Kč z titulu smluvní pokuty za porušení jediné smluvní povinnosti (prodlení s úhradou půjčky);
- jen z toho, že část pohledávky je vykonatelná a část nevykonatelná, nelze dovozovat, že jde o „pohledávky dvě (dva samostatné nároky)“;
- pohledávka věřitele byla zjištěna (jen) v částce 1.312.000,- Kč (tj. v rozsahu nižším, než 50 % z celkem přihlášené pohledávky ve výši 9.360.000,- Kč); k přihlášené pohledávce tak nelze přihlížet ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení právní otázky, týkající se výkladu ustanovení §178 insolvenčního zákona, a to, zda v poměrech dané věci jde o jedinou pohledávku nebo o pohledávky dvě, dosud v rozhodování Nejvyššího soudu (podle přesvědčení dovolatele) nezodpovězené.
Dovolatel zastává názor, podle něhož samotná okolnost, že část pohledávky je vykonatelná a část nikoli, „činí z těchto pohledávek dvě samostatné pohledávky s různým právním dopadem do insolvenčního řízení“. Přitom poukazuje zejména na různý způsob popírání těchto pohledávek a jejich „řešení“ v insolvenčním řízení.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání věřitele, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Pohledávkou se obecně vzato rozumí právo vznikající jednomu účastníku (věřiteli) požadovat určité plnění na druhém účastníku (dlužníku), a to z určitého závazkového vztahu. Pro účely aplikace ustanovení §178 insolvenčního zákona se jednou pohledávkou rozumí souhrn jistiny a příslušenství pohledávky.
Srov. usnesení ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 46/2017, a ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 4643/2018.
2) Také v poměrech ustavených insolvenčním zákonem nemá zjištění, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, vliv na pravost, výši ani na pořadí pohledávky. Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě o určení pravosti nebo výše pohledávky popřené jako nevykonatelná pohledávka najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby. Žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle §199 (§198 odst. 3 insolvenčního zákona).
Srov. např. usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 25/2011, a rozsudek ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 4/2017, uveřejněné pod čísly 105/2013 a 130/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Promítnuto do poměrů dané věci je zcela zjevné, že pro posouzení, zda věřitel přihlásil do insolvenčního řízení vskutku jen jednu pohledávku, není podle judikatury Nejvyššího soudu významné, zda takovou pohledávku přihlásil jako zčásti vykonatelnou.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu