ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.126.2019.1
KSOS 37 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 126/2019-B-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka V. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2019, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 17. března 2017, č. j. KSOS 37 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka V. K., aby Mgr. Ing. Eva Hepperová byla zproštěna funkce insolvenční správkyně.
[2] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a otázek, které ještě dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[3] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[4] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
[5] Výkladem §32 ve spojení s §36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tato rozhodnutí jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V nich vysvětlil, že §32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. O tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce (podle §32 insolvenčního zákona), rozhoduje insolvenční soud „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu.
[6] V označených rozhodnutích dále Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodovací praxi soudů při výkladu §32 odst. 1 insolvenčního zákona sjednotil již tím, že pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sp. zn. 2 VSOL XY, podle něhož důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s §225 odst. 4 nebo s §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
[7] Napadené rozhodnutí (v němž odvolací soud uzavřel, že zjištěné skutečnosti nemohou být důvodem pro zproštění insolvenční správkyně funkce) je v mezích uvážení odvolacího soudu souladné se závěry citovanými shora (nevybočuje z nich v intenzitě vyžadující korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím). Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.
[8] Nad rámec věci lze k jednotlivým dovolatelem předestřeným otázkám uvést:
[9] Předkládá-li dovolatel Nejvyššímu soudu otázku, nakolik musí v návrhu na zproštění funkce správce označit konkrétní porušení insolvenčního správce, pak z výše citované judikatury plyne, že insolvenční soud rozhoduje o (ne)opodstatněnosti návrhu na zproštění funkce správce na základě obsahu spisu. Jestliže z obsahu spisu porušení povinností insolvenčního správce neplyne, musí „stěžovatel“ uvést konkrétní okolnosti, z nichž lze na porušení povinností usuzovat, aby se jimi insolvenční soud mohl zabývat a rovněž posoudit míru jejich závažnosti.
[10] Spatřuje-li dovolatel porušení povinností insolvenčního správce v jednání, které mělo spočívat v tom, jak insolvenční správkyně nakládala s žádostí dovolatele o vynětí věci (částky 1 943,30 Kč) ze soupisu majetkové podstaty, pak touto skutečností se zabývaly soudy obou stupňů již v rámci projednávání předchozího návrhu dovolatele na zproštění funkce insolvenční správkyně (v usnesení ze dne 19. dubna 2016, č. j. KSOS 37 INS XY, které bylo následně potvrzeno Vrchním soudem v Olomouci v usnesení ze dne 31. ledna 2017, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY). Nesouhlasil-li dovolatel se závěry těchto rozhodnutí, mohl své právo uplatnit mimořádným opravným prostředkem, což však neučinil. Novému projednání stejné námitky pak brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Odvolací soud (který se uvedenou námitkou zabýval, jak sám uvedl „opakovaně“) tak svým postupem dovolateli ve skutečnosti přiznal více práv, než mu náleželo.
[11] Dovolatel dále spatřuje důvody pro zproštění insolvenční správkyně v tom, že na něj podává opakovaná trestní oznámení a lze tudíž pochybovat o její nepodjatosti.
[12] Ve vztahu k podjatosti insolvenčního správce (jež může být důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uvedl, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými §14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - §14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“.
[13] Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře (§36 odst. 1 insolvenčního zákona). Součástí takové odborné péče může být i podání trestního oznámení na účastníka insolvenčního řízení. Samotné podání trestního oznámení insolvenčním správcem při podezření ze spáchání trestného činu dlužníkem nezakládá důvod k vyloučení insolvenčního správce (pochybnosti o schopnosti insolvenčního správce postupovat v insolvenčním řízení věc objektivně a nestranně), nepřekračují-li tyto úkony rámec profesní činnosti a nevyústí-li v emotivně ovlivněný postoj insolvenčního správce představující nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup insolvenčního správce k účastníkům insolvenčního řízení (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2018, sp. zn. 32 Nd 445/2017).
[14] Odvolací soud se tak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, dospěl-li k závěru, že dlužníkem uváděné skutečnosti žádný z důvodů daných §24 odst. 1 věty první insolvenčního zákona zcela zjevně nenaplňují (není důvod odvolat insolvenční správkyni z funkce podle §31 odst. 1 insolvenčního zákona) a insolvenční správkyně povinnost, kterou jí ukládá §24 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona, neporušila.
[15] Konečně, tvrdí-li dlužník, že soudce insolvenčního soudu Mgr. David Stošek je z rozhodování věci pro svou podjatost vyloučen, pak touto argumentací z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. spočívající v tom, že rozhodoval vyloučený soudce. Takovou „zmatečnostní“ vadu však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje §241a odst. 1 věta druhá o. s. ř., takže pro její zodpovězení nelze připustit dovolání
[16] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu