ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.131.2019.1
KSBR 26 INS 2308/2009
sp. zn. 29 NSČR 131/2019-B-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka pb mont s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Tečovicích 82, PSČ 763 02, identifikační číslo osoby 26917068, o zproštění funkce insolvenčního správce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 2308/2009, o dovolání JUDr. Josefa Jugy , insolvenčního správce dlužníka, se sídlem v Bratřejově 124, PSČ 763 12, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2019, č. j. KSBR 26 INS 2308/2009, 3 VSOL 373/2019-B-115, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 29. dubna 2019, č. j. KSBR 26 INS 2308/2009-B-108, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka JUDr. Josefa Jugu (dále jen „J. J.“) [ bod I. výroku ] .
2/ Novým insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Insolvenční společnost v. o. s. (bod II. výroku).
3/ Uložil J. J., aby bez zbytečného odkladu informoval nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předal mu všechny doklady související s výkonem jeho funkce (bod III. výroku).
4/ Uložil J. J., aby mu do 30 dnů od doručení usnesení podal zprávu o své činnosti a vyúčtoval svou odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku, a aby tyto výdaje a náklady řádně doložil (bod IV. výroku).
[2] K odvolání J. J. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. června 2019, č. j. KSBR 26 INS 2308/2009, 3 VSOL 373/2019-B-115, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal J. J. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že odvolací soud se napadeným usnesením odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že „uvedená ustanovení“ jsou dovolacím soudem posuzována rozdílně. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.).
[4] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení právních otázek, na jejichž řešení spočívá, je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou k výkladu §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Z této judikatury se podává, že:
[5] Ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněné pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2016“); usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[6] Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením §225 odst. 4 nebo s ustanovením §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněné pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, R 58/2016).
[7] O tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce, rozhoduje insolvenční soud v intencích §32 odst. 1 insolvenčního zákona „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu [ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 48/2016“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněné pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 20/2014 ] .
[8] Námitkou, že insolvenční soud jej zprostil funkce, aniž jej vyslechl k tvrzeným důvodům zproštění, jak předpokládá §32 odst. 1 insolvenčního zákona, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 větu druhou o. s. ř.). K jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ostatně, z R 48/2016 (jak citováno shora, a jak na ně poukázal i odvolací soud) plyne, že pojem „slyšení insolvenčního správce“ nelze bez dalšího ztotožňovat s „výslechem insolvenčního správce“.
[9] Budiž dodáno, že skutkovými dovolacími námitkami (námitkami založenými na jiných skutkových zjištěních či závěrech než těch, z nichž vyšel odvolací soud) právní posouzení věci odvolacím soudem nelze zpochybnit (tyto námitky jsou tudíž bezcenné i pro založení přípustnosti dovolání).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. ledna 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu