ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.132.2019.1
KSCB 27 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 132/2019-B-560
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka J. M. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS XY, o vynětí majetku z majetkové podstaty dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2019, č. j. KSCB 27 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. ledna 2019, č. j. KSCB 27 INS XY, ve znění opravného usnesení ze dne 7. února 2019, č. j. KSCB 27 INS XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka J. M. ze dne 24. září 2018 na vynětí ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „nemovitost“) z majetkové podstaty (bod I. výroku), povolil z důvodů zvláštního zřetele hodných zpeněžení nemovitosti před právní mocí rozhodnutí o návrhu na vynětí majetku (bod II. výroku), a rozhodl, že z výtěžku zpeněžení mohou být věřitelé uspokojeni až po právní moci rozhodnutí o návrhu na vynětí z majetkové podstaty (bod III. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které podle svého obsahu směřuje proti té části výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu na vynětí nemovitosti z majetkové podstaty. Přípustnost dovolání dlužník vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek, které doposud v praxi dovolacího soudu nebyly řešeny, namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel formuluje následující otázky:
a/ „Zda v případě, že insolvenční správce uzavírá dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kterým je nabýván movitý majetek do majetkové podstaty oproti finančnímu vypořádání na úkor majetkové podstaty, podléhá schválení insolvenčního soudu“.
b/ „Zda lze pod pojem majetek nabytý dlužníkem v průběhu řízení [§205 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] zahrnout i majetek, který v podstatě ‚zakoupil‘ (byť formou výzvy k podání dodatečné přihlášky do konkursního řízení) z prostředků majetkové podstaty insolvenční správce, když formálně se jedná o bezplatný převod spoluvlastnického podílu do majetkové podstaty dlužníka.“
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“) a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 50/2011, uveřejněného pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněného pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 29. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 11/2017, mutatis mutandis plyne, že při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem může v návrhu podle §226 insolvenčního zákona dlužník uplatňovat pouze námitky dle §207 a §208 insolvenčního zákona. Současně platí, že institut vynětí majetku z majetkové podstaty podle §226 insolvenčního zákona je koncipován na ochranu práv dlužníka. Prostřednictvím návrhu na vynětí majetku z majetkové podstaty nemůže dlužník prosazovat práva třetích osob.
Rozhodnutí odvolací soudu se těmto závěrům nijak neprotiví a naopak výhrady dovolatele, uplatněné v dovolání, nesměřují k naplnění některé z podmínek, které by vedly k závěru o důvodnosti návrhu na vynětí nemovitosti z majetkové podstaty. Nemovitost nespadá pod žádnou z výjimek §207 a §208 insolvenčního zákona.
Nad rámec výše uvedeného lze poznamenat, že dovolatelovy otázky ve své podstatě míří proti dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví a jím prosazovaný názor by vedl pouze k tomu, že by nemovitost nabyla zpět do vlastnictví věřitelka (původní spoluvlastnice). To se však příčí účelu návrhu dle §226 insolvenčního zákona. Navíc je zřejmé, že institut vynětí majetku z majetkové podstaty neslouží k uplatnění výhrad proti postupu insolvenční správkyně při vypořádání podílového spoluvlastnictví.
Konečně vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady (že nebyl insolvenčním soudem vyzván k upřesnění nesrozumitelností v návrhu ze dne 24. září 2018), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu §237 o. s. ř., přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená výše – veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu