ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.136.2019.1
KSUL 77 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 136/2019-B-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků Š. K. , narozené XY, a R. K. , narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 77 INS XY, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenční správkyně, o dovolání VRŠANSKÝ a spol., v. o. s. , se sídlem v Teplicích, Kollárova 1879/11, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 25 46 67 63, insolvenční správkyně dlužníků, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2019, č. j. KSUL 77 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 14. června 2019, č. j. KSUL 77 INS XY:
1) Schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenční správkyně (VRŠANSKÝ a spol., v. o. s.) ze dne 19. června 2018 (dále jen „konečná zpráva“), podle které:
a) příjmy majetkové podstaty činí 1.206.380,- Kč;
b) uhrazené výdaje majetkové podstaty činí 276.924,96 Kč;
c) zatím neuhrazené výdaje majetkové podstaty činí 97.471,57 Kč;
d) částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele činí 615.256,63 Kč;
e) částka k vrácení dlužníkům (tzv. hyperocha) činí 216.726,84 Kč (bod I. výroku).
2) Určil výši odměny insolvenční správkyně v částce 111.669,07 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [bod II. výroku].
3) Uložil insolvenční správkyni aby vyplatila dlužníkům společně a nerozdílně přebývající část výtěžku ze zpeněžení ve výši 216.726,84 Kč (bod III. výroku).
4) Vyzval dlužníky, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení sdělili soudu číslo účtu za účelem vyplacení přebytku ze zpeněžení (hyperochy), včetně nespotřebované zálohy na náklady insolvenčního řízení (bod IV. výroku).
5) Uložil insolvenční správkyni, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení předložila návrh na vydání rozvrhového usnesení (bod V. výroku).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2019, č. j. KSUL 77 INS XY, 4 VSPH XY, k odvolání insolvenční správkyně potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. písm. c), d), e), II. a III. výroku.
Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
1) Insolvenční soud usnesením ze dne 9. července 2012, č. j. KSUL 77 INS XY, KSUL 77 INS XY, zjistil úpadek dlužníků (Š. K. a R. K.), povolil řešení jejich úpadku oddlužením a ustanovil insolvenční správkyni; následným usnesením ze dne 7. září 2012, č. j. KSUL 77 INS XY, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
2) Usnesením ze dne 8. ledna 2014, č. j. KSUL 77 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zrušil oddlužení dlužníků, na jejich majetek prohlásil konkurs a určil, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.
3) Dne 18. července 2018 insolvenční soud obdržel konečnou zprávu, proti které nebyly podány námitky.
Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení §38 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení §1, §3 písm. b) a §4 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen „vyhláška“) – předeslal, že v poměrech dané věci bylo o úpadku dlužníků a o povolení oddlužení (tj. o způsobu řešení jejich úpadku) rozhodnuto usnesením ze dne 9. července 2012; proto je nutno při určení výše odměny insolvenční správkyně vycházet z vyhlášky ve znění účinném do 31. prosince 2012. Skutečnost, že v průběhu insolvenčního řízení bylo schválené oddlužení zrušeno a na majetek dlužníků byl prohlášen konkurs, je v tomto směru nevýznamná. Konkurs totiž nebyl v dané věci primárním řešením úpadku dlužníků, nýbrž byl prohlášen až následně v důsledku neplnění schváleného způsobu oddlužení.
Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jakožto věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právních otázek (podle názoru dovolatelky) dovolacím soudem nezodpovězených, a to, zda:
a) Ustanovení §4 odst. 2 vyhlášky „konzumuje“ i odměnu insolvenční správkyně za dobu před zrušením schváleného oddlužení a rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem, nebo zda za tuto dobu náleží insolvenční správkyni odměna podle ustanovení §1 vyhlášky?
b) V případě, kdy po nabytí účinnosti vyhlášky č. 398/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č. 313/2007 Sb., došlo k vydání jiného (dalšího) rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, lze aplikovat vyhlášku ve znění účinném do 31. prosince 2012?
Dovolatelka akcentuje, že „každý způsob řešení úpadku představuje specifickou část insolvenčního řízení, jinak náročnou personálně, materiálně i administrativně, čemuž odpovídá i právo na odměnu za tyto části. Za stavu, kdy insolvenční zákon neobsahuje žádná speciální pravidla pro stanovení odměny pro případ zrušení schváleného oddlužení a rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, jen stanoví výpočet odměny pro jednotlivé způsoby řešení úpadku dlužníka (a to výslovně jen pro konkurs a částečně pro oddlužení)“, náleží dovolatelce při řešení úpadku „tím kterým způsobem odměna právě za tento způsob řešení“. Potud dovolatelka poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 97/2016 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7-8, ročník 2019, pod číslem 84), dle kterých dovolací soud připustil při kombinaci obou forem oddlužení (plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty) přiznání odměny za „obě tyto formy“.
Dále dovolatelka dovozuje, že rozhodl-li insolvenční soud o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem v době po nabytí účinnosti vyhlášky č. 398/2013 Sb., je nutno ve vztahu k takovému způsobu řešení úpadku postupovat podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění této vyhlášky.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení; současně navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolání insolvenční správkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že ve výkladu ustanovení čl. II. vyhlášky č. 488/2012 Sb., je právní posouzení věci odvolacím soudem v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v důvodech usnesení sen. zn. 29 NSČR 97/2016, a usnesení ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 22/2015.
K tomu srov. vzhledem k obsahově totožným ustanovením čl. II vyhlášky č. 488/2012 Sb. a čl. II 1. vyhlášky č. 398/2013 Sb. obdobně též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sen. zn. 29 NSČR 53/2017, v němž Nejvyšší soud pro účely posouzení, zda je v poměrech odkazované věci nutno aplikovat vyhlášku ve znění účinném do 31. prosince 2013, respektive po tomto datu, považoval za podstatné, kdy insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku tamní dlužnice, a nikoli to, kdy neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs.
Za stavu, kdy vyhláška (ve znění účinném do 31. prosince 2012) výslovně upravuje výši odměny insolvenční správkyně v situaci, kdy dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem (viz ustanovení §4 odst. 2 vyhlášky, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 NSČR 54/2013, uveřejněného pod číslem 82/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 142/2017), považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněnou (a nesouladnou se zmíněnou judikaturou) též argumentaci dovolatelky, podle níž by měla být její odměna stanovena za obě formy řešení úpadku dlužníků.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu