ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.20.2019.1
MSPH 79 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 20/2019-A-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka T. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Services of Serbin s. r. o. , se sídlem ve Frýdku-Místku, Pivovarská 2340, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 07025475, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Na střelnici 1212/39, PSČ 779 00, a 2/ P. C. , narozeného XY, bytem v XY, o dovolání prvního insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2018, č. j. MSPH 79 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 23. srpna 2018, č. j. MSPH 79 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Odmítl pro zjevnou bezdůvodnost insolvenční návrh, jímž se (v té době jediný) insolvenční navrhovatel Services of Serbin s. r. o. domáhal zjištění úpadku dlužníka T. B. (bod I. výroku).
2/ Zamítl návrh dlužníka na nařízení specifikovaného předběžného opatření (bod II. výroku).
3/ Uložil insolvenčnímu navrhovateli zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč (bod III. výroku).
4/ Vrátil insolvenčnímu navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč (bod IV. výroku).
[2] K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. listopadu 2018, č. j. MSPH 79 INS XY, 3 VSPH XY:
1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., III. a IV. výroku (první výrok).
2/ Uložil insolvenčnímu navrhovateli (již jako prvnímu insolvenčnímu navrhovateli) a P. C., coby druhému insolvenčnímu navrhovateli, který přistoupil do řízení 18. září 2018, zaplatit dlužníku na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí společně a nerozdílně částku 4.114 Kč (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal první insolvenční navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil (s výjimkou odvoláním nenapadeného bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu) rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[5] Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
[6] V intencích §240 odst. 1, §243c odst. 3 a §218 písm. b/ o. s. ř. platí, že k podání dovolání je (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [ rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] . V rozsahu, v němž dovolání směřuje (a to i argumentačně, srov. článek [9] dovolání) proti té části druhého výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení i druhého insolvenčního navrhovatele , není dovolatel k podání dovolání subjektivně oprávněn, jelikož tento výrok se jej netýká; potud proto Nejvyšší soud dovolání odmítl jako podané někým, kdo k němu není oprávněn. Důvod odmítnout dovolání jako subjektivně nepřípustné je dán i v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení; vrácením zálohy na náklady insolvenčního řízení totiž dovolateli nebyla způsobena žádná újma odstranitelná zrušením dotčeného výroku.
[7] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu III. výroku o nákladech řízení a proti té části druhého výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení dovolatele, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího jako objektivně nepřípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
[8] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku o odmítnutí dovolání pro zjevnou bezdůvodnost, pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako bezpředmětné.
[9] Učinil tak proto, že v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí insolvenční soud v dalším (nově zahájeném) insolvenčním řízení vedeném na majetek téhož dlužníka usnesením ze dne 9. prosince 2019, č. j. MSPH 79 INS XY, zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a povolil jeho řešení oddlužením (bod II. výroku). Za tohoto stavu se opravný prostředek (dovolání) prvního insolvenčního navrhovatele stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 8/2011). Insolvenčním návrhem, jehož věcného projednání se dovolatel domáhá prostřednictvím podaného dovolání, by totiž mohlo být dosaženo jen takového výsledku (zjištění úpadku dlužníka), jenž již nastal na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. prosince 2019 (v následně zahájeném insolvenčním řízení). V dovolacím řízení pak nevyšly najevo ani žádné další skutečnosti, jež by i tak odůvodnily požadavek na věcné projednání dovolání.
[10] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání insolvenčního navrhovatele bylo odmítnuto a u dlužníka nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu