ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.46.2019.1
KSBR 38 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 46/2019-A-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka P. B. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele AFIA PROINVEST s. r. o. , se sídlem v Olomouci, Purkyňova 278/15, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 28581032, zastoupeného JUDr. Evou Cahovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Horní lán 1196/9, PSČ 779 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, PSČ 698 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2018, č. j. KSBR 38 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 31. července 2015, č. j. KSBR 38 INS XY, rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele (AFIA PROINVEST s. r. o.) mimo jiné tak, že:
1/ Zjistil úpadek dlužníka P. B. (bod I. výroku).
2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
3/ Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Mgr. Pavla Scholle (bod III. výroku).
[2] K odvolání dlužníka (jež směřovalo proti bodům I. až III. výroku usnesení insolvenčního soudu) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. ledna 2016, č. j. KSBR 38 INS XY, 2 VSOL XY:
1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku (první výrok).
2/ Zrušil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku a věc potud vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok).
[3] K dovolání dlužníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. května 2018, č. j. KSBR 38 INS XY, 29 NSČR 107/2016-A-98:
1/ Odmítl dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 7. ledna 2016, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce (první výrok).
2/ Zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 7. ledna 2016 v prvním výroku a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Usnesením ze dne 25. října 2018, č. j. KSBR 38 INS XY, 2 VSOL XY, odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jednak na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Konkrétně jde o tyto otázky:
1/ Jsou podstatné procesní vady insolvenčního návrhu a insolvenčního řízení, které zkracují práva insolvenčního dlužníka, důvodem zamítnutí věřitelského insolvenčního návrhu, případně zrušení rozhodnutí o úpadku?
2/ K jakým skutečnostem je soud povinen přihlížet při rozhodování o úpadku dlužníka na základě věřitelského insolvenčního návrhu?
[6] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[7] V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel ve vztahu k otázce č. 1 poukazuje na to, že insolvenční návrh byl vadný co do jeho identifikace a že mu nebyl nikdy osobně doručen. Ve vztahu k otázce č. 2 pak argumentuje ve prospěch závěru, že vyvrátil domněnku své platební neschopnosti, jelikož doložil, že disponuje postižitelným majetkem, jehož hodnota minimálně dvojnásobně převyšuje tvrzené pohledávky. Dále uvádí, že v průběhu insolvenčního řízení namítl, že insolvenční navrhovatel nebyl věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu a dovolává se „rozhodovací praxe insolvenčního soudu“ k tomu, že k osvědčení dlužníkova úpadku nelze přihlížet, nastal-li především následkem porušení povinností třetí osobou (dovozuje, že tak je tomu i v jeho věci).
[8] Insolvenční navrhovatel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, s tím, že dovolatel pouze zopakoval argumentaci z prvního dovolání a odvolací soud po doplnění dokazování správně uzavřel, že dlužník neprokázal schopnost uhradit všechny splatné osvědčené závazky věřitelů a nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti.
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[10] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že oproti mínění dovolatele je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[11] Dovolatel klade Nejvyššímu soudu stejné otázky jako ty, jež položil v dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. ledna 2016. Odpovědi na první část otázky č. 1 (k vadám insolvenčního návrhu) se dovolateli dostalo (při současném poukazu na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) již v odstavci [36] zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018. Nejvyšší soud nepokládá za potřebné se k této otázce dále vyslovovat jen proto, že dovolatel v nynějším dovolání tuto odpověď ignoruje (argumentačně ji přehlíží). Námitkou, že mu nikdy nebyl doručen insolvenční návrh, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §229 odst. 3 o. s. ř. Tuto zmatečnostní vadu řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., takže pro její projednání nelze připustit dovolání.
[12] Ve vztahu k řešení otázky č. 2 je napadené rozhodnutí souladné s judikaturou Nejvyššího soudu shrnutou v odstavci [39] zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018 (ze které odvolací soud při novém projednání věci vycházel), takže ani potud není dán důvod dovolání připustit.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu