ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.49.2020.1
KSLB 76 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 49/2020-B-1060
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka J. J. , narozeného dne XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 2. března 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) [opakovaný] návrh dlužníka J. J. z 2. března 2020 (B-1002), aby jeho insolvenční správce (K.) byl zproštěn funkce.
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. dubna 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Odvolací soud poukázal mimo jiné na to, že o námitce dlužníka týkající se zastoupení insolvenčního správce na přezkumném jednání (jež se konalo v roce 2012) rozhodl již v usnesení ze dne 23. října 2015, č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY (Šlo o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 10. února 2015, č. j. KSLB 76 INS XY, kterým insolvenční soud zamítl (předchozí) návrh dlužníka (z 5. února 2015), aby jeho insolvenční správce byl zproštěn funkce.
[4] Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu (B-1019), jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[5] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry, jež Nejvyšší soud přijal k výkladu ustanovení §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), především v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], jakož i v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, konkrétně s těmi závěry, s nimiž Nejvyšší soud dovolatele seznámil (k jeho dovolání) již v usnesení ze dne 29. února 2016, č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 47/2016-B-221.
[6] Napadené rozhodnutí nevybočuje z mezí těchto závěrů v intenzitě vyžadující korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím. Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.
[7] Lze doplnit, že argumentace dovolatele k pochybením insolvenčního správce při přezkumném jednání konaném v roce 2012 je právně bezcenná (k založení přípustnosti dovolání v této věci nezpůsobilá), jelikož o tom, že tato skutečnost není důvodem pro odvolání insolvenčního správce dlužníka z funkce, rozhodl odvolací soud věcně již usnesením označeným v odstavci [3] (dovolání dlužníka proti tomuto usnesení odmítl Nejvyšší soud v odstavci [5] zmíněným usnesením č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 47/2016-B-221). Zabývat se touto námitkou znovu jen proto, že ji dlužník zopakoval v novém návrhu (z 2. března 2020) zapovídají Nejvyššímu soudu (a před ním i soudům nižších stupňů) účinky pravomocného soudního rozhodnutí (usnesení odvolacího soudu označeného v odstavci [ 3 ] ) plynoucí z §159a o. s. ř. (ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř.).
[8] Námitkou, že mu soudy svým postupem upřely správo na spravedlivý proces, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §229 odst. 3 o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání.
[9] Důvod připustit dovolání není dán ani co do namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, když potud je napadené rozhodnutí plně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými na téma (ne)přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu