ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.70.2020.1
KSHK 35 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 70/2020-B-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice J. K. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Ivetou Trejtnarovou, advokátkou, se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 49, PSČ 516 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2020, č. j. KSHK 35 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 29. ledna 2020, č. j. KSHK 35 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (J. K.) [bod I. výroku], určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (bod IV. výroku).
[2] Insolvenční soud uzavřel, že neviděl snahu dlužnice udělat vše pro to, aby věřitelé byli uspokojeni v co možná nejvyšší míře, když dlužnice neplnila schválené oddlužení od počátku řádně a ani následně přes výzvy insolvenčního správce a insolvenčního soudu navzdory upozornění, že by nemusela být na závěr oddlužení osvobozena od placení zbytku dluhů; dlužnice v průběhu 60 měsíců oddlužení splnila pouze 11 % pohledávek nezajištěných věřitelů, namísto předpokládaných 46 %. Tvrzení dlužnice, že byla v pracovní neschopnosti, a nemohla tudíž oddlužení pravidelně plnit, neshledal insolvenční soud relevantním, když oddlužení mělo být plněno ze smlouvy o důchodu třetí osobu a nikoli dlužnicí (smlouva o důchodu nebyla dárcem za trvání oddlužení vypovězena).
[3] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku.
[4] Odvolací soud – vycházeje ze zjištěného skutkového stavu insolvenčním soudem a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015 – v prvé řadě poukázal na skutečnost, že z obsahu spisu ani z návrhu dlužnice na osvobození od placení zbytku dluhů nijak neplyne, že by dlužnice pravidelné měsíční splátky ve výši 3.500 Kč ze smlouvy o důchodu neobdržela, a tedy že požadované hodnoty plnění v oddlužení nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. Tvrzení dlužnice o její pracovní neschopnosti nemělo (nemohlo mít) vliv na povinnost dlužnice poukazovat plnění ze smlouvy o důchodu na účet majetkové podstaty.
[5] Z obsahu spisu a ze sdělení insolvenčního správce ze dne 19. února 2018 naopak dle odvolacího soudu plyne, že dlužnice neplnila řádně ani povinnosti vyplývající pro ni z §412 odst. 1 písm. d/ a c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a tudíž nebylo možné posoudit ani věrohodnost tvrzení dlužnice, že přes svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav usilovala o přiměřenou výdělečnou činnost.
[6] Konečně nelze návrhu dlužnice na osvobození od placení zbytku dluhů vyhovět z důvodu – uzavřel odvolací soud – že dlužnice netvrdila, natož neprokazovala, že částka, kterou věřitelé obdrželi na uspokojení svých pohledávek v oddlužení, není nižší, než částka, kterou by obdrželi, kdyby byl úpadek dlužnice řešen konkursem [odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 NSČR 21/2017 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2018, pod číslem 120)].
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání (následně doplněné její zástupkyní), jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[8] Učinil tak proto, že dovolatelka mu v dovolání (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
[9] Námitku, že nemohla ze smlouvy o důchodu plnit, neboť dárce „někam zmizel“, uplatnila dovolatelka poprvé až v dovolacím řízení. Přihlédnout k této námitce (jež má povahu námitky skutkové) zapovídá Nejvyššímu soudu ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř.
[10] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že odvolací soud dostatečně nezohlednil její majetkové a sociální poměry a zejména její zdravotní stav při posuzování otázky, zda se vlastní vinou ocitla v situaci, kdy nebyla schopna plnit splátkový kalendář v požadované výši (odkazujíc na své podání ze dne 19. června 2020), když napadené rozhodnutí spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že zdravotní stav dovolatelky neměl (nemohl mít) vliv na plnění ze smlouvy o důchodu třetí osobou. Proti tomuto závěru se dovolání argumentačně nevymezuje [a řešení otázky, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné].
[11] V neposlední řadě přípustnost dovolání nezakládá ani námitka směřující proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů (tj. že dovolatelka plnila svoji oznamovací povinnost vůči insolvenčnímu soudu), když skutkový stav, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, nemůže být dovoláním zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při svých úvahách vychází (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
[12] Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v rovině právní (co do posouzení zjištěného skutkového stavu v poměrech ustanovení §415 insolvenčního zákona) je napadené usnesení odvolacího soudu souladné se závěry obsaženými v R 77/2013.
[13] V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud též konstatoval, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení [plněním splátkového kalendáře] (§406 odst. 3 písm. a/ insolvenčního zákona). Žádosti dovolatelky v dovolání (uveřejněném pod č. d. B-104), aby jí byla „prodloužena lhůta insolvence a stanovena jasná splátka, aby mohla uhradit co nejvíce“, již proto nelze vyhovět.
[14] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2. části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu