ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.71.2018.1
KSOS 33 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 71/2018-B-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka M. M. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS XY, o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Otto Hradilem, advokátem, se sídlem v Uničově, Olomoucká 226, PSČ 783 91, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2018, č. j. KSOS 33 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. října 2017, č. j. KSOS 33 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (M. M.) [bod I. výroku], schválil odměnu insolvenčního správce a zprostil jej funkce (body II. a III. výroku) a zamítl návrh dlužníka na přiznání osvobození od placení pohledávek věřitelů (bod IV. výroku).
Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 7. května 2015, č. j. KSOS 13 INS XY, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a určil, že splátky budou věřitelům hrazeny vždy do konce kalendářního měsíce, první splátka pak nejpozději do 30. června 2012.
2/ Podle zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne 29. června 2017 uhradil dlužník nezajištěným věřitelům celkem 325.034,98 Kč, což představuje 37,25 % jejich zjištěných pohledávek.
3/ V průběhu oddlužení byl dlužníku přiznán částečný invalidní důchod, který v období od srpna 2015 do prosince 2015 Česká správa sociálního zabezpečení vyplácela přímo dlužníku. Celkem takto nebyla dlužníku stržena částka 17.964 Kč. Insolvenční správce opakovaně vyzýval dlužníka, aby do majetkové podstaty nesraženou částku doplatil. Dlužník pravidelné splácení dlužné částky přislíbil, do majetkové podstaty však do skončení insolvenčního řízení poukázal pouze částku 3.078 Kč.
Na tomto základě insolvenční soud – odkazuje na ustanovení §414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že v daném případě nejsou naplněny podmínky pro vyhovění návrhu dlužníka na přiznání osvobození od placení pohledávek, protože dlužník nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.
Přitom zdůraznil, že dlužník byl povinen použít částky vyplacené mu z titulu přiznaného částečného invalidního důchodu jako mimořádnou splátku při plnění oddlužení podle §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Jestliže tak (v rozsahu částky 14.886 Kč) vědomě neučinil, poškodil přihlášené věřitele a na jejich úkor sám sebe zvýhodnil, což v konečném důsledku vedlo k tomu, že „nedošlo k naplnění zásady insolvenčního řízení, a to uspokojení přihlášených věřitelů v co nejvyšší míře“.
Na výše uvedených závěrech pak podle insolvenčního soudu nemůže nic změnit ani okolnost, že nezajištění věřitelé byli za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojeni v rozsahu 37,25 % jejich zjištěných pohledávek.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku.
Odvolací soud především ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že pro přiznání osvobození od placení pohledávek je nezbytné řádně a včas splnit všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře proto nepostačí, že dlužník uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %.
Základní povinností dlužníka při tomto způsobu oddlužení, pokračoval odvolací soud, je poskytnout po dobu 5 let měsíčně nezajištěným věřitelům k uspokojení jejich pohledávek ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§398 odst. 3 insolvenčního zákona), aby tak byl naplněn jeden z hlavních cílů insolvenčního řízení, kterým je dosažení co nejvyššího uspokojení dlužníkových věřitelů [§1 písm. a) a §5 písm. a) insolvenčního zákona].
Podle odvolacího soudu dlužník tuto povinnosti v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře řádně nesplnil, když část svých postižitelných příjmů (z částečného invalidního důchodu v celkové výši 14.886 Kč) nepoužil i přes opakované výzvy insolvenčního správce a ponechal si je pro svoji osobní spotřebu. Ke zjednání nápravy měl přitom dlužník dostatek času.
Argumentaci dlužníka, že předmětnou částku poukázal na účet majetkové podstaty 13. října 2017 (po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí insolvenčního soudu), měl odvolací soud – pro rozhodnutí o návrhu na přiznání osvobození podle §414 insolvenčního zákona – za bezvýznamnou, když k úhradě dlužné částky došlo až poté, co nabylo právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o vzetí na vědomí splnění oddlužení, tedy poté, co insolvenční řízení skončilo (§74 odst. 1 a §413 insolvenčního zákona). Za tohoto stavu pak nelze ani dovodit, že by dlužník v průběhu oddlužení splnil svou povinnost plynoucí z §398 odst. 3 insolvenčního zákona. S poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“), odvolací soud uzavřel, že možnost využití mimořádného příjmu k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře podle §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona je limitována dobou trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Proti té části usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku, podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že v dovoláním dotčené části usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud v napadeném rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že v posuzované věci byly splněny předpoklady pro to, aby insolvenční soud vyhověl návrhu dlužníka na přiznání osvobození od placení pohledávek podle §414 insolvenčního zákona. Přitom zejména zdůrazňuje, že již v řízení před soudy nižších stupňů vysvětlil, že část peněžních prostředků z vyplaceného částečného invalidního důchodu použil jako mimořádnou splátku v souběžně probíhajícím samostatném oddlužení své manželky. Podle dovolatele takovému postupu nic nebránilo, když šlo o peněžní prostředky, které tvořily společné jmění manželů, navíc dlužník i tak uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 30 %.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že v posouzení předpokladů aplikace §414 insolvenčního zákona je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Z dikce §414 odst. 1 insolvenčního zákona plyne (aniž by jazykový výklad tohoto ustanovení odporoval výkladu teleologickému nebo systematickému), že insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v §412 odst. 1 písm. a) až písm. g) a odst. 3 insolvenčního zákona. Všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužník po schválení oddlužení, rozdílný význam (např. že některé jsou upozaďovány) je zjevně nesprávné.
K tomu srov. např. důvody R 77/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 94/2017.
2/ K tomu, aby dlužník dosáhl osvobození od placení zbytku dluhů, nestačí, aby řádně splnil některou (či některé) ze stanovených povinností. Je povinností dlužníka plnit všechny povinnosti podle §412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 227/2016).
3/ Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení [§406 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona].
Srov. R 77/2013, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 15/2020.
Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že v poměrech projednávané věci nebyly naplněny důvody pro osvobození dlužníka od placení pohledávek dle §414 insolvenčního zákona, když dlužník zjevně povinnost stanovenou mu §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (použít svůj mimořádný příjem k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře) porušil. Není přitom významné (pro posouzení předpokladů pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů je nerozhodné), zda mimořádný příjem dlužník použil jako mimořádnou splátku v samostatně vedeném insolvenčním řízení své manželky (jak tvrdí), ani to, že celková míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka i tak dosáhla více než 30 %. Odvolací soud konečně nijak nepochybil ani tím, že nepřihlížel k platbě provedené dlužníkem až po uplynutí pětileté lhůty stanovené insolvenčním soudem ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z takové platby (po skončení insolvenčního řízení) již nezajištění věřitelé žádný prospěch mít nemohou (srov. opět i usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 15/2020).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (aktuální znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu