ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.72.2018.1
MSPH 79 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 72/2018-B-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice H. B. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání věřitele Audentes s. r. o., se sídlem v Praze 6, Podbabská 865/14, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 05484669, zastoupeného Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem, se sídlem v Brně, Štěpánská 317/3, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2018, č. j. MSPH 79 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 13. prosince 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné schválil oddlužení dlužnice H. B. plněním splátkového kalendáře.
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 11. září 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno řešení úpadku oddlužením.
2/ Ze zprávy insolvenčního správce (Mgr. Jana Jukla) pro oddlužení (B-2) neplynou důvody pro odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.
3/ Věřitelé kvalifikovanou většinou [dle §399 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] nenavrhli svolat schůzi věřitelů, na níž by hlasovali o způsobu oddlužení dlužnice. Věřitelé tak o způsobu oddlužení nejednali, ani o něm na takové schůzi nehlasovali.
4/ Věřitel č. 8 Audentes s. r. o. (dále jen „věřitel A“) hlasoval o způsobu oddlužení dlužnice (B-3, B-5) mimo schůzi věřitelů.
5/ Očekávaná míra uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 546 683,01 Kč v průběhu příštích 5 let činí s ohledem na současné majetkové poměry dlužnice 83,05 %.
6/ Podle soupisu majetkové podstaty (B-2/10-14) dlužnice vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti ideální poloviny k nemovitému majetku (pozemku a rodinnému domu), který se nachází ve společném jmění dlužnice a jejího manžela.
Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že i přes existenci nemovitého majetku dlužnice nepovažuje způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty za výrazně výhodnější, než je způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dále přihlédl ke zjevné obtížnosti při zpeněžování podílu na majetku, jakož i k potřebě zajištění bytových potřeb dlužnice i jejího manžela.
Protože schůze věřitelů nebyla svolána, a věřitelé tak na schůzi ani nehlasovali, nepřihlédl insolvenční soud k hlasovacímu lístku věřitele A.
K odvolání věřitele A Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud – vycházeje z §400 odst. 2 insolvenčního zákona – dovodil, že „předpokladem účinků hlasovacího lístku o způsobu oddlužení je, že insolvenční soud svolá schůzi věřitelů, jejímž předmětem je hlasování o této otázce“. Nebyla-li svolána schůze věřitelů, nemůže být k hlasovacímu lístku přihlíženo, byť by byl formálně bezvadný, když žádné hlasování neproběhlo. Odvolací soud se proto blíže nezabýval ani náležitostmi hlasovacího lístku, i když jej věřitel A neopatřil ověřeným podpisem, nýbrž pouze zaručeným elektronickým podpisem.
Závěrem odvolací soud dodal, že nesdílí názor věřitele A, že hlasoval o způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů, neboť v důsledku toho, že nebyla svolána taková schůze, k žádnému hlasování o způsobu oddlužení nedošlo, tím méně s výsledkem, že jediný hlas věřitele A představoval 100 % hlasů, tedy s výsledkem, který měl insolvenční soud zavázat ke schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též je „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice:
1/ Otázky účinnosti hlasování nezajištěných věřitelů o způsobu oddlužení dlužníka mimo schůzi věřitelů.
2/ Otázky kvora pro přijetí rozhodnutí věřitelů o způsobu oddlužení dlužníka.
Dovolatel především míní, že věřitelé jsou oprávněni vykonávat hlasovací právo v rámci rozhodování o způsobu oddlužení dlužníka i mimo schůzi věřitelů, a to prostřednictvím distančního hlasování (hlasovacími lístky), aniž by účinky takového hlasování byly podmíněny svoláním a konáním schůze věřitelů na základě návrhu kvalifikované většiny nezajištěných věřitelů.
Kromě toho dovolatel spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí v tom, jak odvolací soud interpretoval §402 odst. 3 insolvenčního zákona v otázce kvora pro přijetí rozhodnutí věřitelů o způsobu oddlužení dlužníka, když podle dovolatele by mohlo distanční hlasování jediného nezajištěného věřitele mimo schůzi věřitelů představovat 100 % hlasů, a tedy výsledek zavazující insolvenční soud v rámci usnesení o schválení oddlužení, a to bez ohledu na skutečnost, jakou poměrnou část z celkové částky přihlášených nezajištěných pohledávek tvoří jeho nezajištěná pohledávka. Dovolatel tvrdí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména pak od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, když interpretoval uvedené ustanovení insolvenčního zákona odlišně.
Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu (případně též usnesení insolvenčního soudu) zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu projednání.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle §237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda je při hlasování o způsobu oddlužení možné přihlížet k hlasovacím lístkům věřitelů, kteří hlasovali pro určitý způsob oddlužení, i tehdy, nebyla-li svolána schůze postupem dle §399 insolvenčního zákona (neboť to žádný z věřitelů nenavrhl); potud jde o otázku dovolacím soudem neřešenou.
Druhá z položených otázek naopak přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím zodpovězení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (jeho rozhodnutí na jejím zodpovězení nespočívá). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně plyne, že odvolací soud nevzal v potaz hlasovací lístek dovolatele proto, že nebyla svolána schůze věřitelů. Jeho konstatování k „výsledku“ hlasování, které ve skutečnosti (podle odvolacího soudu) neproběhlo, tj. slovní spojení „tím méně s tím výsledkem, že jeho (dovolatelův) hlas představoval 100 % hlasů“, bylo učiněno nad rámec odůvodnění a nelze z něho dovozovat, že šlo o další (samostatný) důvod pro nevyhovění odvolání.
Nejvyšší soud se nejprve – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
S přihlédnutím k době podání hlasovacího lístku věřitele A (16. listopadu 2017 a 5. prosince 2017) a k době vydání usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (13. prosince 2017) jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná dále citovaná ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017 do 31. května 2019.
Podle §399 odst. 1 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, použije se o hlasovacím právu věřitelů při oddlužení obdobně §49 až 53. K projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů svolané za tím účelem na návrh nadpoloviční většiny věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§49 odst. 1) činí zároveň nadpoloviční většinu nezajištěných přihlášených pohledávek, do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku nebo za podmínek stanovených tímto zákonem mimo schůzi věřitelů; jinak rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud. Obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Podle §400 insolvenčního zákona o přijetí způsobu oddlužení mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo i před podáním insolvenčního návrhu, jestliže měli možnost seznámit se s informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které musí být obsaženy v návrhu na povolení oddlužení a v jeho přílohách. Obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Výsledky hlasování dosažené mimo schůzi věřitelů se připočtou k výsledkům hlasování dosažených na schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi hlasováním věřitele mimo schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi věřitelů, považuje se za rozhodné hlasování věřitele na schůzi věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně vyrozumí (odstavec 2).
Podle §401 insolvenčního zákona, hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako „Hlasovací lístek“, které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; §43 občanského soudního řádu se nepoužije (odstavec 1). Hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů před zahájením insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako „Hlasovací lístek“, které nesmí obsahovat žádný jiný právní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny náležitosti doručeno dlužníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou dlužník k tomuto účelu stanovil a známým věřitelům písemně oznámil; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů (odstavec 2). O tom, že k hlasování věřitele mimo schůzi věřitelů nelze přihlédnout z důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně vyrozumí a/ insolvenční správce, jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního řízení, b/ dlužník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení (odstavec 3). Postup podle odstavců 1 až 3 se obdobně uplatní pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře (odstavec 4). Náležitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 5).
Podle §402 odst. 3 insolvenčního zákona o způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů.
Jak vyplývá ze znění §399 odst. 1, §400 odst. 1, §401, jakož i §402 odst. 3 insolvenčního zákona, nezajištění věřitelé mohou uplatnit svá hlasovací práva a hlasovat o způsobu oddlužení i mimo schůzi věřitelů, a to aniž by byla svolána a konána schůze věřitelů. Insolvenční zákon přitom nepodmiňuje platnost či účinnost hlasování mimo schůzi věřitelů (prostřednictvím hlasovacího lístku) svoláním a konáním schůze věřitelů podle §399 odst. 1 insolvenčního zákona.
Shodný názor (že k platnosti a účinnosti hlasování nezajištěného věřitele prostřednictvím hlasovacího lístku není nutné, aby byla svolána a konána schůze věřitelů) zastává i odborná literatura, která reaguje na novelu insolvenčního zákona z roku 2017 (účinnou od 1. července 2017), dle které je schůze věřitelů svolána, pouze podá-li návrh na svolání schůze věřitelů ve lhůtě do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a současně zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku vyhláškou soudu podle §398a odst. 4 nadpoloviční většina věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (1 Kč rovná se jeden hlas; §49 odst. 1) činí zároveň nadpoloviční většinu nezajištěných přihlášených pohledávek (tzv. dvojí většinu).
K §400 insolvenčního zákona výslovně uvádí, že věřitelé mohou hlasovat o způsobu oddlužení bez účasti na schůzi věřitelů (i bez toho, aby se schůze věřitelů vůbec konala) korespondenčním hlasováním – tzv. hlasováním per rollam prostřednictvím hlasovacích lístků. Vzhledem k tomu, že ke svolání schůze věřitelů (s účinností novely insolvenčního zákona od 1. července 2017) zásadně nedochází, je hlasování v podstatě jediným způsobem, jak ovlivnit proces oddlužení. K tomu srov. Sprinz, P. a Chytil, P. v: Sprinz, P. a kol.: Insolvenční zákon: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1080 – 1081.
Také z textu další komentářové literatury lze dovozovat, že autoři počítají s možností platně hlasovat mimo schůzi věřitelů, aniž by byla schůze věřitelů svolána a konána. K tomu srov. například Maršíková, J. v: Maršíková, J. a kol.: Insolvenční zákon: komentář. 3. vydání. Nakladatelství Leges, 2018, str. 918 – 925 (komentář k §399 až §402); Strnad, Z. v: Kozák, J. a kol.: Insolvenční zákon: komentář. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2019 (komentář k §399 až §402); Hásová, J. a kol.: Insolvenční zákon: komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018 (komentář k §399 až §402).
Lze tedy přisvědčit dovolateli v závěru, že k platnosti a účinnosti hlasování nezajištěného věřitele prostřednictvím hlasovacího lístku není nutné, aby byla svolána a konána schůze věřitelů podle §399 odst. 1 insolvenčního zákona.
Z uvedeného plyne, že není správný závěr odvolacího soudu, podle něhož je k účinnosti hlasovacího lístku o způsobu oddlužení zapotřebí svolání schůze věřitelů, jejímž předmětem bude hlasování o této otázce. Stejně tak závěr, že nebyla-li schůze věřitelů svolána, nelze přihlížet k hlasovacímu lístku, byť by byl formálně bezvadný (když žádné hlasování neproběhlo), neobstojí.
Přestože závěr nižších soudů týkající se dovolatelem předestřené otázky nebyl správný, Nejvyšší soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí z níže uvedených důvodů.
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu, jakož i z obsahu insolvenčního spisu, totiž plyne, že důvod nepřihlížet k předmětnému hlasovacímu lístku vskutku byl dán. Hlasovací lístek byl totiž opatřen (pouze) uznávaným, resp. zaručeným elektronickým podpisem, nikoliv úředně ověřeným podpisem věřitele A.
Otázkou, zda požadavku úředního ověření pravosti podpisu na hlasovacím lístku, kterým věřitel po zahájení insolvenčního řízení hlasuje o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů (§401 odst. 1 insolvenčního zákona), vyhovuje, je-li takový hlasovací lístek (doručený insolvenčnímu soudu prostřednictvím datové schránky věřitele), podepsán „uznávaným (zaručeným)“ elektronickým podpisem osoby oprávněné za věřitele jednat, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 30. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 133/2017. Tam zformuloval následující závěry:
Úředně ověřený podpis je úzce vymezený institut s jasně danými náležitostmi, pravomocí osob, které mohou úřední ověření podpisu provést, a danými účinky. Legalizací tedy může být pouze proces provedený dle §74 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), ve znění pozdějších předpisů, nebo dle §10 a §11 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů, a to pouze osobami vymezenými těmito zákony (lze ještě pro úplnost zmínit úpravu §35 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s vyhláškou č. 272/2000 Sb., o ověřování pravosti podpisu nebo shody opisu nebo kopie s listinou velitelem lodě). Zákonodárce pak přiznává stejné účinky jako úředně ověřenému podpisu i prohlášení advokáta dle §25a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (ve znění pozdějších předpisů).
I vyšší formy elektronických podpisů s nejvyšší mírou důvěryhodnosti jsou ekvivalentem „pouze“ vlastnoručnímu běžnému fyzickému podpisu.
Shodně k této problematice přistupuje též (v označeném usnesení zmíněné) stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Uznávaný (dříve zaručený) elektronický podpis (ani jiný elektronický podpis) tedy podle těchto závěrů nebyl a není ekvivalentem úředně ověřeného podpisu, ani nemá stejné účinky.
Zbývá dodat, že výše uvedené závěry, učiněné při výkladu insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2017, se plně uplatní i při aplikaci insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017, tedy poté, co se součástí označeného zákona stalo ustanovení §80a. K tomu srov. závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 NSČR 106/2018, jež bylo vydáno k dovolání stejného dovolatele jako v nyní projednávané věci.
Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož zde nedošlo k (řádnému) hlasování o způsobu oddlužení dlužnice, je tak v konečném důsledku (byť z jiných než odvolacím soudem uváděných důvodů) správný (k hlasovacímu lístku vskutku nelze přihlédnout).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zamítl.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu