ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.8.2020.1
MSPH 76 INS 2762/2011
sp. zn. 29 NSČR 8/2020-B-918
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s. , se sídlem v Praze 4, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 27167909, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze, V Celnici 1034/6, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, o schválení reorganizačního plánu, o námitkách podjatosti vznesených věřiteli 1/ RAVAK a. s. , se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, a 2/ Real perfect plus s. r. o. , se sídlem v Havířově, Ostravská 586/4, PSČ 736 01, identifikační číslo osoby 04249381, takto:
I. Soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Markéta Hudečková a JUDr. Alexandra Jiříčková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020.
II. Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D. je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020.
Odůvodnění:
Ve věci vedené pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020, projednává Vrchní soud v Praze odvolání věřitelů a/ RAVAK, a. s., (dále jen „věřitel R“), b/ Real perfect plus s. r. o. (dále jen „věřitel RP“), c/ GAIMAN HOLDINGS LIMITED a d/ GRAND BASSAM Ltd. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-796, kterým byl schválen reorganizační plán.
Podáním (B-843) doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 14. ledna 2020 vznesl věřitel R námitku podjatosti soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. (dále též jen „J. Z.“), Mgr. Markéty Hudečkové (dále jen „M. H.“) a JUDr. Alexandry Jiříčkové (dále jen „A. J.“).
Věřitel R tvrdí, že soudce J. Z. je podjatý, neboť soukromě telefonicky radil soudkyni insolvenčního soudu M. V. (dále též jen „M. V.“), která je insolvenční soudkyní v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, o tom, jak má v prvním stupni rozhodnout. Uvedené skutečnosti plynou z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2019, č. j. 11 Kss 2/2018-144, kterým byla M. V. uznána vinnou ze spáchání kárného provinění.
Podjatost všech tří soudců pak spatřuje v tom, že tito soudci v rámci rozhodování v odvolacím řízení vedeném pod sen. zn. 4 VSPH 1217/2019 nerespektovali závazné právní názory a pokyny Ústavního soudu vyslovené v nálezu ze dne 18. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 1162/17 (A-291), a ze dne 26. června 2018, sp. zn. II. ÚS 699/18 (A-294), a rovněž názory a pokyny Nejvyššího soudu vyslovené v usnesení ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSČR 24/2013, a dále pominuli některá vyjádření věřitele R činěná v tomto insolvenčním řízení. Rovněž uvedeným soudcům vytýká a jejich podjatost spatřuje v tom, že nemají zájem o plné seznámení s kauzou, neboť si v rámci současného odvolacího řízení vyžádali pouze spisový materiál z roku 2019, ačkoliv spoustu rozhodných informací obsahuje i materiál z dřívějších let. Závěrem uvádí, že námitku podjatosti uplatňuje včas, když informaci o tom, kdo bude rozhodovat o podaném odvolání, zjistil 3. ledna 2020 z dokumentu B-830.
V předkládací zprávě Nejvyššímu soudu (B-847) se J. Z. k námitce podjatosti vyjádřil tak, že se necítí být podjatý ve vztahu k insolvenční věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Soudkyni M. V. zná z doby před 17 lety, kdy působil u Městského soudu v Praze jako samosoudce. Od té doby se s ní mohl potkat asi dvakrát a maximálně třikrát s ní mohl telefonicky konzultovat některé procesní problémy. Konzultace však byly vždy v obecné rovině (bez znalosti konkrétní věci nebo jejich účastníků) o problémech, na které nepamatoval zákon a neřešila je ani judikatura ani komentářová literatura. V konkrétních kauzách bývalým kolegům ze soudu prvního stupně konzultace nikdy neposkytuje.
Soudkyně M. H. a A. J. se vyjádřily tak, že se necítí být jakkoliv podjaté (B-848).
Poté co byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti, se věřitel R podáním ze dne 20. ledna 2020 (B-854) ohradil proti vyjádření J. Z. v předkládací zprávě, kdy nesouhlasil s jeho tvrzeními, že poskytoval konzultace pouze v obecné rovině. Dle věřitele R z rozhodnutí kárného senátu, jakož i z článku publikovaného na internetových stránkách www.ceska-justice.cz dne 18. ledna 2019, jasně plyne, že šlo o diskuzi ke konkrétní věci, a sice v kauze dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s. o dalším konkrétním postupu v předmětné insolvenční věci po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1162/17.
K námitce podjatosti se podáním ze dne 17. ledna 2020 (B-853) vyjádřil věřitel CRUZ DEL SUR, a. s. (dále jen „věřitel C“). Uvedl, že námitku považuje za zjevně bezdůvodnou a obstrukční. Důvodem pro vyloučení soudce totiž nemohou být okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení nebo rozhodování, ani kolegiální vztah M. V. a J. Z., kdy jakékoliv konzultace mezi těmito soudci probíhaly pouze v obecné rovině, nevztahovaly se ke konkrétním kauzám, ani k přijetí jakéhokoliv konkrétního rozhodnutí. O skutečnostech týkajících se kontaktu obou soudců věděl věřitel R již před rokem a o vyloučení J. Z. neusiloval v odvolacím řízení vedeném pod sen. zn. 4 VSPH 1217/2019. Námitku podjatosti tak věřitel C považuje za vyvíjení tlaku na rozhodující soudce s cílem změny jejich právních názorů a zneužívání procesních práv ke škodě ostatních věřitelů.
Podáním ze dne 27. ledna 2020 (B-870), doplněným podáním ze dne 28. ledna 2020 (B-871), se věřitel R vyjádřil k podání věřitele C. Podle věřitele R byla námitka podjatosti včasná, neboť včasnost se odvíjí od dvou skutečností: 1/ kdy se subjekt námitku vznášející dozví o důvodech podjatosti na straně konkrétního soudce, 2/ kdy se subjekt tuto námitku vznášející dozví o tom, že konkrétnímu soudci, u něhož je dán důvod podjatosti, byla věc namítajícího subjektu přidělena k rozhodnutí. Navíc v odvolacím řízení vedeném pod sen. zn. 4 VSPH 1217/2019 nebylo nařizováno jednání a věřitel nebyl poučen o složení senátu a o svém právu vznášet námitku podjatosti. Odkazuje na §15a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a „závaznou judikaturu Nejvyššího soudu“ tvrdí, že neposkytne-li soud za řízení účastníkům poučení o tom, že mají právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, má to za následek, že tuto námitku může vznášet i po prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde.
Podáním (B-851, 856) doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 20. ledna 2020 vznesl věřitel RP námitku podjatosti členů senátu 4 VSPH, a to soudců J. Z., M. H. a A. J.
Věřitel RP tvrdí, že J. Z. jako předseda odvolacího senátu uděloval v průběhu roku 2018 protiprávní soukromé neoficiální opakované telefonické konzultace soudkyni Městského soudu v Praze (M. V.), která vydala v tomto odvolacím řízení přezkoumávané usnesení. Uvedená skutečnost plyne z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 11 Kss 2/2018. Důvod pro vyloučení všech zmíněných soudců spatřuje věřitel RP v nerespektování čl. 89 odst. 2 Ústavy, když soudci ignorují právní názor a pokyny Ústavního soudu uvedené v nálezech sp. zn. II. ÚS 1162/17 a II. ÚS 699/18, a názory a pokyny Nejvyššího soudu obsažené v usnesení sen. zn. 29 NSČR 24/2013.
V předkládací zprávě Nejvyššímu soudu (B-852) soudce J. Z. odkázal na své předchozí vyjádření ze dne 16. ledna 2020 a zopakoval v tomto vyjádření (na B-847) uvedené argumenty. Soudkyně M. H. a A. J. se vyjádřily tak, že se necítí být jakkoliv podjaté.
Podáním ze dne 7. února 2020 (B-906) se k námitkám podjatosti vyjádřil dlužník. Uvedl, že oběma věřitelům muselo být jasné, kdo bude věc rozhodovat u odvolacího soudu již při podání odvolání, neboť to plyne z §42b odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Navíc skutečnost, že J. Z. poskytoval konzultace M. V., byla patrna již ze vznesené námitky podjatosti vůči M. V. učiněné dne 31. ledna 2019 a zveřejněné v insolvenčním rejstříku (B-464). Oběma účastníkům je tak informace o konzultaci známa od začátku roku 2019 a námitky podjatosti jsou opožděné. Podle dlužníka je účelem námitek revidovat obsah kasačního usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2019, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 1217/2019-B-783. Námitky mají obstrukční charakter, když v průběhu insolvenčního řízení určitá skupina, do níž patří věřitel R i věřitel RP, námitky podjatosti, jakož i návrh na delegaci a stížnosti vůči soudkyni M. V., již vznášela. Obsah námitek nenasvědčuje tomu, že by některý ze soudců byl podjatý.
Nejvyšší soud rozhodoval o námitce podjatosti jako soud nadřízený Vrchnímu soudu v Praze, vůči jehož soudcům námitka podjatosti směřuje (§16 odst. 1 o. s. ř.).
Obě námitky podjatosti jsou včasné (§15a odst. 2 věta druhá o. s. ř.), neboť žádný z věřitelů, jež námitku podjatosti vznáší, nebyl odvolacím soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí orgánu moci soudní v demokratickém právním státě je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Podle nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 8. července 2008, sp. zn. Pl. ÚS 13/06, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžadují, aby byl soud nestranný nejen z hlediska osobního přesvědčení soudců, kteří věc rozhodují (subjektivní hledisko), nýbrž i z hlediska toho, zda osoba soudce nabízí dostatečné záruky vyloučení všech důvodných pochybností v tomto směru (objektivní hledisko). S okolnostmi, které by mohly vyvolat pochybnosti o objektivní nestrannosti, se musí soud při rozhodování o námitce podjatosti vypořádat s ohledem na skutečnost, že i zdání může mít pro jejich posouzení jistý význam.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, podmínka §14 odst. 1 o. s. ř. zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže „lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti“. Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být.
„Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) dále platí, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
A/ K nerespektováním závazných právních názorů Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
Věřitelé namítají, že odvolací soud nerespektoval závazné právní názory Ústavního a Nejvyššího soudu, konkrétně nálezy II. ÚS 1162/17 a II. ÚS 699/18 a usnesení sen. zn. 29 NSČR 24/2013.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Aniž by Nejvyšší soud posuzoval, zda skutečně dochází k nerespektování právních názorů zmíněných soudů soudy nižších stupňů, představuje takto vznesená námitka kritiku postupu odvolacího soudu v řízení o projednávané věci. Ta však důvodem k vyloučení soudce být nemůže.
Vzhledem k tomu, že další skutečnosti tvrzené podjatosti se týkají pouze soudce Vrchního soudu v Praze J. Z., rozhodl Nejvyšší soud tak, že soudkyně M. H. a A. J. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci.
B/ K telefonickým konzultacím mezi M. V. a J. Z.
Věřitelé R a RP namítají, že J. Z. poskytoval M. V. „právní poradenství“ v konkrétní (projednávané) věci, když této soudkyni poradil, jakým způsobem může rozhodnout poté, co bylo její předchozí rozhodnutí (o povolení reorganizace) zrušeno Ústavním soudem.
Věřitel C tvrdí, že jakékoliv konzultace mezi těmito soudci probíhaly pouze v obecné rovině, nevztahovaly se ke konkrétním kauzám, ani k přijetí jakéhokoliv konkrétního rozhodnutí. Dlužník tvrdí, že námitky podjatosti mají pouze obstrukční charakter, kdy žádná nenasvědčuje podjatosti soudce.
J. Z. ve vyjádření uvádí, že si nepamatuje podrobnosti konzultací se soudkyní M. V., avšak že mohlo jít o problémy řešené pouze v obecné rovině.
Z rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 11 Kss 2/2018 plyne, že M. V. v kárném řízení vypověděla, že „v pátek 2. února 2018 vyhotovila po pracovní době vyhovující usnesení. To zaslala elektronicky kanceláři, spolu s pokynem k jeho doručení a zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Spis také fyzicky donesla na kancelář, vyhovující usnesení v něm bylo v tištěné podobě založeno. O víkendu dospěla k názoru, že fakt, že Ústavní soud v dané věci zrušil rozhodnutí o povolení reorganizace dlužníka, jí nebrání rozhodnout o povolení reorganizace znovu. Rozhodla se tedy, že tak učiní. Bylo jí přitom zřejmé, že v případě povolení reorganizace nastanou účinky nařízeného předběžného opatření (vyhovujícího usnesení) automaticky; vyhovující usnesení by tedy za této situace bylo obsoletní. V pondělí ráno celou věc ještě zkonzultovala s kolegyní JUDr. M. B. a s J. Z. z Vrchního soudu v Praze a rozhodla se reorganizaci dlužníka povolit“ [bod 5].
Dále z tohoto rozhodnutí plyne, že JUDr. M. B., kolegyně M. V. z Městského soudu v Praze, v kárném řízení vyslechnutá jako svědkyně, vypověděla, že: „2. února 2018 po pracovní době nahlédla do kanceláře kárně obviněné, která seděla nad rozpracovaným předběžným opatřením ve věci OLEO CHEMICAL, a. s., a říkala, že jí Ústavní soud zrušil v této věci rozhodnutí o povolení reorganizace dlužníka. Jelikož má svědkyně na starosti výběr rozhodnutí k projednání na odborných poradách, nechala si nález Ústavního soudu vytisknout s tím, že se na věc o víkendu podívá. Přes víkend si nález přečetla, věc si promyslela a v pondělí ráno (5. února 2018) kárně obviněné sdělila svůj názor, že ve věci může rozhodnout znovu, jen bude třeba lépe rozhodnutí odůvodnit. Kárně obviněná souhlasila, říkala, že stejný názor má i J. Z. z vrchního soudu, se kterým věc také konzultovala. Vydá tedy nové rozhodnutí, které lépe odůvodní a návrh na vydání předběžného opatření zamítne“ [bod 19].
Jakkoliv nelze vyloučit, že konzultace mezi M. V. a J. Z. proběhla v obecné rovině bez jakéhokoli vybočení J. Z. z mezí ustavených §14 o. s. ř., objektivní (zjištěními z rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu podložený) důvod pochybovat o jeho nepodjatosti tkví v tom, že M. V. konzultaci (jejíž uskutečnění v obecných parametrech vyjádření J. Z. nevylučuje) zjevně vyvolala se záměrem nechat si poradit v předmětné insolvenční věci a takto ji též (před soudem) veřejně interpretovala. Již proto (a jen proto) je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudce J. Z. (pro jeho poměr k věci).
Na celé věci nic nemění ani to, že J. Z. měl poskytovat konzultace ohledně postupu soudkyně M. V. při vydání usnesení o povolení reorganizace, zatímco nyní odvolací soud rozhoduje o odvolání proti usnesení o schválení reorganizačního plánu. Proti usnesení o povolení reorganizace není přípustný opravný prostředek [§328 poslední věta zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], což odvolací soud vylučuje z možnosti takové rozhodnutí přezkoumat. Rozhodnutí o povolení reorganizace je však nezbytným předpokladem pro vydání usnesení o schválení reorganizačního plánu, proto i možné konzultace soudce odvolacího soudu ohledně povolení reorganizace vylučuje takového soudce z rozhodování o opravném prostředku proti usnesení o schválení reorganizačního plánu.
Nejvyšší soud proto podle §16 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že vyloučil soudce J. Z. z projednávání a rozhodnutí ve věci odvolání proti usnesení o schválení reorganizačního plánu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu