ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.92.2020.1
KSLB 82 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 92/2020-P16-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníků J. F. , narozeného XY, a J. F. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 2, o dovolání věřitele č. 2 Města Železný Brod , se sídlem v Železném Brodě, náměstí 3. května 1, PSČ 468 22, identifikační číslo osoby 00262633, zastoupeného Mgr. Robertem Musilem, advokátem, se sídlem v Liberci, Gorkého 658/15, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2020, č. j. KSLB 82 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 1. března 2019, č. j. KSLB 82 INS XY , Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Odmítl přihlášku pohledávky P16/1 věřitele č. 2 Města Železný Brod, ze dne 7. září 2018:
- co do částky 525.019,81 Kč, ve které byla popřena při přezkumném jednání (bod I. výroku),
- co do částky 157.932 Kč, ve které byla zjištěna při přezkumném jednání (bod II. výroku).
2/ Určil, že po právní moci usnesení bude řízení o přihlášce pohledávky P16 věřitele č. 2 nadále vedeno pro částku 52.334 Kč (bod III. výroku).
[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §178 odst. 1, §185, §197 odst. 2 a §198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že jelikož věřitel č. 2 v zákonem stanovené lhůtě nepodal žalobu na určení popřené (části) pohledávky (co do částky 525.019,81 Kč), k pohledávce se v popřeném rozsahu nepřihlíží v souladu s ustanovením §198 odst. 1 insolvenčního zákona; z pohledávky ve výši 682.951,81 Kč (P16/1) tak byla zjištěna při přezkumném jednání jen částka 157.932 Kč, což je méně než 50 % přihlášené pohledávky. K přihlášené pohledávce se proto nepřihlíží (dle ustanovení §178 odst. 1 insolvenčního zákona) ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna (157.932 Kč).
[3] K odvolání věřitele č. 2 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. května 2020, č. j. KSLB 82 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[4] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §178 odst. 1, §185 a §198 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že insolvenční soud nepochybil, jestliže přihlášku pohledávky odmítl v rozsahu, v němž věřitel č. 2 pro její popřenou část ( 525.019,81 Kč) nepodal včas žalobu o určení pravosti pohledávky. Ve vztahu ke zjištěné části pohledávky (157.932 Kč) pak byl důvod přihlášku odmítnout podle §178 odst. 1 insolvenčního zákona, se zřetelem k závěrům formulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2011 [jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 11, ročníku 2014, pod číslem 135, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 2 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Je soud povinen aplikovat ustanovení §178 insolvenčního zákona v návaznosti na ustanovení §185 insolvenčního zákona i v případech, ve kterých je aplikace tohoto ustanovení zjevně v rozporu s jeho účelem a dochází tak k neoprávněnému krácení práv věřitele?
[6] Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), snášeje v dovolání argumentaci na podporu závěru, že nikdy neměl záměr manipulovat s přihláškou za účelem posílení svého vlivu na insolvenční řízení, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[7] Insolvenční správkyně ve vyjádření (P16-19) navrhuje dovolání odmítnout, s tím, že usnesení podle §185 insolvenčního zákona je deklaratorní povahy, majíc závěry napadeného usnesení za souladné s „R 64/2010“ (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněné pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), s výše označeným usnesením Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 53/2011 a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2012 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2015, pod číslem 10).
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[9] Nejvyšší soud se nejprve zabýval rozsahem podaného dovolání. Jakkoli odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu jako celek (vycházeje z toho, že odvolání směřovalo „proti všem výrokům“ usnesení insolvenčního soudu; srov. uvozovací větu odst. 4. napadeného usnesení), i z jeho rozhodnutí je zřejmé, že věřitel č. 2 argumentačně brojil jen proti výroku o částce 157.932 Kč (proti aplikaci §178 odst. 1 insolvenčního zákona, jež se týká jen této částky); srov. odst. 4. bod [4] napadeného usnesení. V témže duchu se nese argumentace obsažená v dovolání. Nejvyšší soud tedy ve shodě s tímto vymezením vychází z toho, že dovolání směřuje jen proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku (ohledně částky 157.932 Kč).
[10] Ve výše vymezeném rozsahu pak Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že oproti mínění dovolatele je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou především usnesením Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 53/2011, usnesením Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 82/2012, rozsudkem ze dne 22. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 30/2016, uveřejněným pod číslem 40/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesením ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněným pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. listopadu 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu