ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.96.2020.1
KSPH 71 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 96/2020-B-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice L. P. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o návrhu dlužnice na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sen. zn. 4 VSPH XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Dne 13. července 2015 bylo u Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zahájeno insolvenční řízení, v němž se insolvenční navrhovatelka (JUDr. Michaela Strnadová) domáhá zjištění úpadku dlužnice (L. P.).
Usnesením ze dne 20. července 2020, č. j. KSPH 71 INS XY, insolvenční soud ustanovil pro incidenční řízení „o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice“ vedené pod sp. zn. 73 ICm XY odděleného insolvenčního správce JUDr. Filipa Pundu.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání (podáními datovanými 14. srpna 2020 a 17. září 2020) a současně vznesla námitku vyloučení insolvenční správkyně (AAA INSOLVENCE OK v. o. s.). Posledně označeným podání též navrhla, aby věc týkající se podaného opravného prostředku proti usnesení ze dne 20. července 2020 (vedená u Vrchního soudu v Praze pod sen. zn. 4 VSPH XY), včetně námitky vyloučení insolvenční správkyně, byla z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ̶ dále jen „o. s. ř.“) přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci. Návrh odůvodnila tím, že posledně označený soud „je schopen po skutkové stránce důkladnějšího a spolehlivějšího posouzení a rozhodnutí“.
Insolvenční správkyně s návrhem dlužnice na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasila.
Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Jelikož z návrhu dlužnice nevyplývají žádné (právně významné) skutečnosti, pro které by věc mohla být přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti, Nejvyšší soud (přihlížeje též k nesouhlasnému stanovisku insolvenční správkyně) rozhodl, že se předmětná věc Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 29. 10. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu