ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.99.2020.1
KSLB 76 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 99/2020-B-1068
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka J. J. , narozeného dne XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 7. července 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) [opakovaný] návrh dlužníka J. J., z 1. července 2020 (B-1035), aby jeho insolvenční správce (KOPPA, v. o. s.) byl zproštěn funkce.
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. září 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Odvolací soud poukázal mimo jiné na to, že o námitce dlužníka týkající se zastoupení insolvenčního správce na přezkumném jednání (jež se konalo v roce 2012) již dříve rozhodoval (tak, že návrhu dlužníka, aby jeho insolvenční správce byl proto zproštěn funkce, nevyhověl).
[4] Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu (B-1062), jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[5] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry, jež Nejvyšší soud přijal k výkladu ustanovení §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), především v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], jakož i v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, konkrétně s těmi závěry, s nimiž Nejvyšší soud dovolatele seznámil (k jeho dovolání) již v usnesení ze dne 29. února 2016, č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 47/2016-B-221.
[6] Napadené rozhodnutí nevybočuje z mezí těchto závěrů v intenzitě vyžadující korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím. Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.
[7] Lze doplnit, že argumentace dovolatele k pochybením insolvenčního správce při přezkumném jednání konaném v roce 2012 je právně bezcenná (k založení přípustnosti dovolání v této věci nezpůsobilá), jelikož o tom, že tato skutečnost není důvodem pro odvolání insolvenčního správce dlužníka z funkce, rozhodl odvolací soud věcně již usnesením ze dne 23. října 2015, č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY. Šlo o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 10. února 2015, č. j. KSLB 76 INS XY, kterým insolvenční soud zamítl předchozí návrh dlužníka z 5. února 2015. Dovolání dlužníka proti tomuto usnesení odmítl Nejvyšší soud v odstavci [5] zmíněným usnesením č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 47/2016-B-221. Další návrh dlužníka, aby jeho insolvenční správce byl zproštěn funkce (z 2. března 2020, B-1002), zamítl insolvenční soud usnesením ze dne 2. března 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, a odvolací soud toto usnesení (k odvolání dlužníka) potvrdil usnesením ze dne 16. dubna 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY. Dovolání dlužníka proti tomuto usnesení odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. září 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, 29 NSČR 49/2020-B-1060.
[8] Zabývat se označenou námitkou znovu jen proto, že ji dlužník opakuje v nově podávaných návrzích (z 2. března 2020, z 1. července 2020) zapovídají Nejvyššímu soudu (a před ním i soudům nižších stupňů) účinky pravomocného soudního rozhodnutí (usnesení odvolacího soudu č. j. KSLB 76 INS XY, 1 VSPH XY ) plynoucí z §159a o. s. ř. (ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř.).
[9] Námitkou, že mu soudy svým postupem upřely právo na přístup k soudu a právo na spravedlivý proces, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §229 odst. 3 o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání.
[10] Důvod připustit dovolání není dán ani co do namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, když potud je napadené rozhodnutí plně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými na téma (ne)přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu