ECLI:CZ:NS:2020:3.TCU.21.2020.1
sp. zn. 3 Tcu 21/2020-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. , nar. XY, rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-sur-Mer ze dne 18. 7. 2016 sp. zn. 1627400385, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-sur-Mer ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 1627400385 , který nabyl právní moci dne 8. 8. 2016, byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu pomoc při neoprávněném vstupu, pohybu nebo pobytu cizince ve Francii nebo v Schengenském prostoru a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti tím, že dne 5. 7. 2016 v Calais, jednoznačně na území státu a od doby, na kterou se nevztahuje promlčení pro veřejnou žalobu, přímou nebo nepřímou pomocí, v tomto případě při přepravě v kufru svého vozidla plného nábytku a jedoucího do Velké Británie, umožnil nebo se pokusil umožnit neoprávněný pohyb nebo pobyt ve Francii jedenácti cizím státním příslušníkům v nestandardní situaci bez platného povolení k pobytu, a to tak, že přepravou byli vystaveni podmínkám neslučitelným s lidskou důstojností, tj. činy definované dle čl. L.622-5 3°, čl. L.622-1, odst. 1, odst. 2, odst. 3 Zákona o pohybu a pobytu cizinců, a stíhané dle čl. L.622-5, čl. L.622-6, čl. L.622-7, čl. L.622-3 Zákona o pohybu a pobytu cizinců.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 trestního zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky §4a odst. 3 zákona.
7. Postup Nejvyššího soudu je též opodstatněn z hlediska materiálního, a to jednak uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, a také s ohledem na osobu odsouzeného. Z opisu z evidence Rejstříku trestů, který je součástí spisového materiálu, vyplývá, že M. K. byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro různorodou, převážně majetkovou a násilnou trestnou činnost.
8. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu