ECLI:CZ:NS:2020:3.TCU.34.2020.1
sp. zn. 3 Tcu 34/2020-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 11. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky Š. S. , nar. XY, rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-Sur-Mer, Francouzská republika, ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 16075000025, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-Sur-Mer, Francouzská republika, ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 16075000025, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2016, byl Š. S. uznán vinným trestným činem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců.
2. Podle skutkových zjištění tohoto soudu se Š. S. trestné činnosti dopustil ve stručnosti tím, že dne 11. 3. 2016 v XY držel a převážel bez příslušných povolení 52 kg rostliny konopí.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh, aby podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že se na uvedené odsouzení Š. S. rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-Sur-Mer ve Francouzské republice, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
5. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného opisu rozhodnutí vyplývá, že Š. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně, s ohledem na absenci prokázání držení rostliny konopí za účelem distribuce pro jiného, zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, neboť obviněný neoprávněně pro vlastní potřebu (viz výše) přechovával ve značném rozsahu omamnou látku konopí.
6. U popsaného trestného činu proto byla shledána vzájemná trestnost. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, jsou tedy splněny.
7. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se dopustil neoprávněného držení omamných látek, jejichž negativní dopady na lidské zdraví a v důsledku toho i na celou společnost jsou všeobecně známy. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je pak zvyšována zejména velkým množstvím drženého konopí, které dosahuje velkého rozsahu (byť v případě trestného činu podle §284 tr. zákoníku se nejpřísněji postihuje již držení ve značném rozsahu). Trestní postih takového jednání vyžaduje zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnou látkou konopí. Bez významu není ani to, že za spáchání takového jednání by obviněnému v České republice hrozil podstatně přísnější trest odnětí svobody – v případě zločinu podle §284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku by byl ohrožen trestem odnětí svobody na dvě léta až osm let, v případě kvalifikace jeho jednání jako trestného činu podle §283 tr. zákoníku, pro kterou by však bylo potřeba doplnit skutková zjištění v tom směru, že obviněný rostlinu konopí v uvedeném množství nedržel pouze pro svoji vlastní potřebu, by pak obviněnému hrozil ještě přísnější trest odnětí svobody.
8. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Š. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 11. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář