ECLI:CZ:NS:2020:3.TCU.7.2020.1
sp. zn. 3 Tcu 7/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 2. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. J., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 042 Hv 17/7a, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 042 Hv 17/7a, který nabyl právní moci dne 22. 5. 2017, byl M. J. uznán vinným trestným činem krádeže za účelem obživy podle §15, §127, §130 odst. 1 rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jakož i podle §389 odst. 1 rakouského trestního řádu k náhradě nákladů trestního řízení.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. J. v úmyslu zajistit si trestnou činností - krádeží - zdroj příjmů, této dopustil tím, že dne 27. 3. 2017 ve Vídni za účelem obstarání si zdroje příjmů, v úmyslu neoprávněně se obohatit, odcizil firmě Sports Direct na XY zboží, a to tři bundy značky La Sportiva v hodnotě EUR 990 a jednu bundu značky Salewa v hodnotě EUR 320, tedy zboží v celkové hodnotě EUR 1.310 .
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. J. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Z opisu Rejstříku trestů rovněž vyplývá, že byl již v minulosti odsouzen pro majetkovou trestnou činnost spáchanou nejen v Rakousku, ale i v České a Polské republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. J. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu