ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1247.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1247/2020-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 9 To 187/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 40/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 38 T 40/2020, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
1) dne 6. 3. 2020 v době kolem 18:30 hodin řídil v ulici XY v XY, okres Praha-východ, osobní motorové vozidlo zn. Jeep Grand Cherokee, RZ XY,
2) dne 7. 3. 2020 v době kolem 09:35 hodin řídil na XY u domu č. p. XY v XY, okres Praha-východ, osobní motorové vozidlo zn. Jeep Grand Cherokee, RZ XY,
3) dne 16. 4. 2020 nejméně v době od 19:20 hod. do 19:30 hod. řídil osobní vozidlo tov. zn. Jeep Grand Cherokee, RZ XY po dálnici D10 v úseku mezi desátým a třetím kilometrem ve směru na Prahu, okres Praha – východ,
a to s vědomím, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Praha – východ, č. j. 38 T 14/2017 – 63, s nabytím právní moc dne 12. 7. 2017, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 15 měsíců, který měl s ohledem na pobyt obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody uplynout dne 30. 4. 2020 .
2. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání 12 měsíců.
3. Proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 38 T 40/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání .
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 9 To 187/2020 , tak, že jej podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 9 To 187/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
6. Obviněný má za to, že trestem, který mu byl uložen, dochází v konečném důsledku, zejména s ohledem na další tresty odnětí svobody, které mu již byly uloženy, ke zcela zásadní a zjevně nepřiměřené kumulaci trestů v jeho neprospěch. Tento trest považuje za nespravedlivý, neboť v konečném důsledku zcela ztrácí na kýženém efektu, kterým je náprava pachatele. K tomu obsáhle uvádí judikaturu i literaturu vztahující se k zásadě přiměřenosti trestu. Dále uvádí, že automobil řídil z důvodu svého nepředvídatelného povolání, kterým zabezpečuje obživu své rodiny. Soudy podle obviněného v jeho případě nezohlednily zásadu subsidiarity trestní represe, neboť jeho jednání není společensky škodlivé (nedopustil se žádné nehody, je dobrým řidičem).
7. Z těchto důvodu obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
9. Podle státního zástupce je předmětná trestní věc velmi neobvyklá tím, že obviněný opakovaně porušuje další a další ukládané zákazy řízení motorových vozidel. K tomu obviněný ve svém dovolání uvádí, že „je obecně vzato velmi dobrým řidičem“, a dává najevo, že bez ohledu na zákazy řídit bude, neboť to vyžadují potřeby jeho rodiny. Dovolatel opakuje stejná jednání, a opakovaně podává i stejná dovolání – vždy výlučně proti přiměřenosti uloženého trestu. Státní zástupce tak poukazuje na to, že nyní podané dovolání je téměř doslovně shodné s obsahem jeho předchozího dovolání ze dne 8. 4. 2020, které Nejvyšší soud odmítl svým usnesením ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 8 Tdo 611/2020. Dovolatel nyní neuplatňuje již ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv v textu ponechal zmínky o subsidiaritě trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Podle státního zástupce jde tedy o stále stejnou trestnou činnost, stále stejné ukládané tresty a stále stejnou dovolací argumentaci, již nejméně jednou odmítnutou dovolacím soudem.
10. Za této situace nepovažuje státní zástupce za rozumné ani nezbytné, aby se potřetí podrobně vyjadřoval k jednotlivým dovolatelovým námitkám, ke kterým se vyjádřil již dvakrát, a to sice jednak ve shora uvedené věci rozhodnuté dovolacím soudem pod sp. zn. 8 Tdo 611/2020, a jednak v dosud nerozhodnuté další obdobné věci vedené podle informačního systému Nejvyšším soudem pod sp. zn. 0 Tdo 1163/2020 (správně 7 Tdo 1163/2020), a odkazuje na odstavce 28 a 29 odůvodnění shora citovaného usnesení vydaného pod sp. zn. 8 Tdo 611/2020.
11. Pokud jde o otázku subsidiarity trestní represe, státní zástupce upozorňuje na to, že obviněný nepodal dovolání proti výroku o vině a tento výrok nenapadal ani v rámci svého odvolání. Za situace, kdy výrok o vině v této věci žádnou ze stran napaden nebyl a odvolací soud se tedy výrokem o vině nezabýval, se tak podle něj v otázce viny nejedná o rozhodnutí učiněné ve druhém stupni ve smyslu §265a tr. ř. Vychází proto z toho, že dovolatel brojí výlučně do nepřiměřenosti trestu, což žádný dovolací důvod nezakládá. Pokud by snad dovolatel brojil i proti výroku o vině, čemuž podle státního zástupce nic nenasvědčuje, v této části by nenapadal rozhodnutí soudu druhého stupně a jeho dovolání by bylo v této části nepřípustné, což samo o sobě vylučuje zvažování jakéhokoliv dovolacího důvodu.
12. Státní zástupce pro úplnost dodává, že oba soudy se přiměřeností ukládaného trestu zabývaly v odůvodněních svých rozhodnutí. Nalézací soud tak učinil v odstavcích 18 a 19 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v odstavcích 5 až 9 odůvodnění svého usnesení napadeného předmětným dovoláním. S touto argumentací se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.
13. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Z podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že toto směřuje toliko proti výroku o trestu za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť podstatou dovolací argumentace obviněného je to, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný.
22. Hned úvodem je tedy nutno konstatovat, že takto vymezená dovolací námitka obviněného se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjí, a to s ohledem na to, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v délce devíti měsíců, tedy trest uložený ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za jehož spáchání je pachatel ohrožen trestem odnětí svobody až na dvě léta.
23. Současně se v daném případě nejedná o trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, zasahující ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, jehož uložení by jako jediné mohlo v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené pro něj v trestním zákoně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
24. Jakkoliv lze připustit, že v obdobných trestných věcech jsou obvykle pachatelům přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočívajícího v řízení motorového vozidla, přestože pozbyli řidičské oprávnění nebo jim byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, ukládány zpravidla tresty podmíněně odložené na přiměřenou zkušební dobu, je uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v nyní projednávané věci odůvodňované zejména výraznou speciální recidivou obviněného. Již nižšími soudy bylo zdůrazněno, že obviněný byl pro tento trestný čin odsouzen od roku 2017 již sedmkrát a dříve uložené, zpravidla alternativní tresty, na něj neměly žádný výchovný efekt, neboť se znovu dopouštěl jízdy bez řidičského oprávnění a přes uložený zákaz řízení. Z toho důvodu se uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jeví jako nezbytné. V dalším pak lze plně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 8 Tdo 611/2020 (bod 28), na které poukázal i státní zástupce a které se týká téhož obviněného pro typově shodnou trestnou činnost, kde obviněný svým dovoláním rovněž brojil proti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.
25. V bodě 27 odůvodnění citovaného usnesení Nejvyšší soud rovněž vyložil, z jakého důvodu nelze na citovanou trestní věc vztáhnout závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 4022/18, který se týká otázky kumulace trestů v případě nařízení výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, a nikoliv adekvátnosti nově uložené sankce pro později spáchanou trestnou činnost.
26. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl v nyní projednávané věci uložen extrémně přísný a zjevně nespravedlivý trest. Uložený trest je naopak trestem odpovídajícím výrazné speciální recidivě na straně obviněného a je pouze logickým vyústěním jeho despektu k opakovaně ukládaným a opakovaně porušovaným zákazům řízení motorového vozidla.
27. Vzhledem k tomu, že veškerá dovolací argumentace obviněného se týká výlučně výměry uloženého trestu, Nejvyšší soud nepřezkoumával poukaz obviněného na porušení zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Opodstatněnost takové námitky lze přezkoumat toliko v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Navíc je z obsahu dovolání obviněného zřejmé, že obviněný tuto výhradu nevztahuje k otázce jeho viny přisouzeným přečinem, nýbrž opět k otázce výměry uloženého trestu, který je podle obviněného zjevně nepřiměřený.
28. Pro úplnost pak Nejvyšší soud uvádí, že zásady subsidiarity trestní represe se však otázka přiměřenosti ukládaného trestu netýká. Předmětem uvedené zásady je totiž výlučně posouzení, zda je vůbec na místě uplatňovat za spáchání určitého jednání trestní odpovědnost (otázky přiměřenosti trestu se pak týká ustanovení §39 tr. zákoníku). Současně by správnost aplikace této zásady, ani pokud by ji obviněný zamýšlel vztáhnout k závěru o jeho vině, nebylo možné přezkoumat, neboť obviněný zaměřil již svoje odvolání výslovně pouze proti výroku o uloženém trestu a dovolání by tak v této části bylo nutno odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
29. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář