ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.184.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 184/2020-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. R. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. 7 To 123/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 35/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 5 T 35/2018, byl obviněný P. R. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
2. Za tento přečin a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 2 T 23/2018, byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvacet) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 2 T 23/2018, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2019, a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu
4. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradě škody poškozenému L. Z., nar. XY, bytem XY, XY, částku 33.000 Kč.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 5 T 35/2018, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání.
6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. 7 To 123/2019 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. 7 To 123/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Obviněný se rozhodnutími soudů cítí být dotčen ve svém právu na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Absence obhájce v nalézacím řízení a první části řízení odvolacího byla podle přesvědčení obviněného dána skutečností, že nalézací soud projednal věc v hlavním líčení přesto, že dovolatel podal návrh na přiznání nároku na obhajobu bezplatnou, aniž by o něm kdy rozhodl. Skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, pak, podle jeho názoru zakládá porušení zásad nutné obhajoby podle §36 tr. ř. Obviněný soudu prvního stupně vytýká, že nerozhodl o jeho návrhu na bezplatnou obhajobu, ač tak má učinit bez zbytečného odkladu.
9. Dovolatel uvádí, že mu sice byl ustanoven obhájce, protože si ho sám nezvolil nebo mu nebyl zvolen jinými v zákoně uvedenými oprávněnými osobami, ačkoliv podle zákona obhájce musel mít, avšak předcházející vznik důvodu nutné obhajoby nemá vliv na účinky pozdějšího návrhu obviněného na přiznání nároku na obhajobu bezplatnou pro jím zamýšlenou volbu obhájce, neboť obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven, zvolit obhájce jiného. To platí i pro situaci, jestliže si obviněný zvolí jiného obhájce místo obhájce, který mu byl předtím ustanoven, proto, že mu byl přiznán nárok na obhajobu bezplatnou.
10. Obviněný nesouhlasí s konstatováním soudu druhého stupně, že tento postup neměl přímý dopad do jeho práva na obhajobu za situace, kdy byl v řízení po podání předmětného návrhu zastoupen nezvoleným obhájcem.
11. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který poté, co shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolání obviněného konstatoval, že námitku dovolatele pod vytýkané dovolací důvody podřadit nelze.
13. Státní zástupce připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., na který obviněný odkázal prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je naplněn tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Ze znění tohoto dovolacího důvodu je podle státního zástupce zřejmé, že dopadá zejména na případy, kdy byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř. – tj. obviněný musel mít v řízení obhájce, ať již zvoleného nebo ustanoveného, a přitom žádného obhájce neměl. Lze sem dále zahrnout i případy, kdy sice obviněný zvoleného či ustanoveného obhájce má, avšak orgány činné v trestním řízení nedodržují zákonné povinnosti z této situace vyplývající a obhájci kupříkladu neumožní účast na úkonech trestního řízení. Tato situace však podle státního zástupce v nyní posuzovaném případě vůbec nenastala.
14. Ze spisu podle státního zástupce vyplývá, že obviněný byl řádně zastoupen ustanoveným obhájcem, který se trestního řízení také aktivně účastnil (ostatně ani obviněný netvrdí opak a předestírá eventualitu, že pokud by bylo o jeho nároku na bezplatnou obhajobu rozhodnuto včas již nalézacím soudem, mohl si případně zvolit obhájce jiného). Podle názoru státního zástupce se však takto formulovaná námitka s dovolacím důvodem vymezeným v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. míjí, přičemž právě tato okolnost by měla být podstatná pro rozhodnutí o opravném prostředku dovolatele.
15. Nad rámec tohoto závěru státní zástupce uvádí, že pochybení nalézacího soudu, který o uplatněném nároku na bezplatnou obhajobu bezodkladně nerozhodl, napravil soud odvolací. Tento nedostatek však neměl přímý dopad do práva na obhajobu, neboť obviněný byl, i přes opomenutí nalézacího soudu, nadále řádně zastoupen obhájcem. Státní zástupce rovněž upozorňuje na to, že si obviněný ani poté, co bylo odvolacím soudem rozhodnuto v tom smyslu, že má nárok na bezplatnou obhajobu, jiného obhájce nezvolil. Neobstojí přitom jeho námitka, že ve vazbě na nepříznivé časové poměry související s eskortou a únavu neměl dostatečný prostor pro uvážlivé posouzení této věci a konzultaci uvedené záležitosti s obhájcem. A to tím spíš v situaci, kdy s ohledem na dobu, po kterou byl zastoupen Mgr. Martinem Bugajem, měl dostatek časového prostoru pro poradu s tímto obhájcem, a to i v průběhu odvolacího řízení. Ostatně této možnosti obviněný využil také při závěrečném veřejném zasedání o odvolání, které bylo konáno dne 13. 9. 2019.
16. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodováním v neveřejném zasedání pak státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí rovněž pro případ, pokud by Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval jiným než výše navrhovaným způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
21. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze pak v obecné rovině uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Nejvyšší soud musí po seznámení se s obsahem dovolacích námitek obviněného a po jejich konfrontaci s obsahem spisového materiálu konstatovat, že pokud obviněný brojí proti tomu, že si nemohl v řízení před soudem prvního stupně zvolit obhájce, neboť tento soud v rozporu se zákonem nerozhodl o jeho návrhu na přiznání bezplatné obhajoby podle §33 odst. 2 tr. ř., pak je tato jeho dovolací argumentace zcela mimo uplatněné dovolací důvody. Současně pak nelze tuto jeho argumentaci podřadit pod žádný jiný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
25. V obecné rovině lze k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvést, že ústavně zaručené právo na obhajobu ve smyslu uvedeného dovolacího důvodů má obviněnému garantovat právo na obhajobu v případech, kdy jsou dány důvody nutné obhajoby, tedy s ohledem na procesní situaci obviněného v rozhodné době zejména z pohledu ustanovení §36 tr. ř. Uvedený dovolací důvod tak nedopadá na každý případ porušení práva na obhajobu, ale je dán pouze tehdy, jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, a jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád II. §157–314s . Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3158). Lze sem dále zahrnout i případy, kdy sice obviněný zvoleného či ustanoveného obhájce má, avšak orgány činné v trestním řízení nedodržují zákonné povinnosti z této situace vyplývající a obhájci kupříkladu neumožní účast na úkonech trestního řízení. Na takovouto situaci však obviněný v dovolání nepoukazuje, navíc tato situace v nyní posuzovaném případě vůbec nenastala.
26. Z právě nastíněných východisek je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nedopadá na situaci, která je jádrem dovolací argumentace v nyní posuzované věci. Ze spisového materiálu je zjišťováno, že u obviněného byly dány důvody nutné obhajoby, a proto mu byl obhájce podle §39 odst. 1 tr. ř. ustanoven z důvodů uvedených v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. (opatřením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2018, č. j. 5 T 35/2018-121). Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že takto ustanovený obhájce se celého průběhu trestního řízení aktivně účastnil, a to v souladu se svými povinnostmi vyjádřenými v ustanovení §41 tr. ř. Tuto skutečnost v zásadě nezpochybňuje ani obviněný, který zpochybňuje v podstatě pouze tu skutečnost, že nalézacím soudem nebylo rozhodnuto o jeho žádosti na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, na základě kterého by si mohl obhájce sám zvolit.
27. Obviněnému lze přisvědčit v tom směru, že soud prvního stupně pochybil, pokud o jím uplatněném nároku na bezplatnou obhajobu bezodkladně nerozhodl (uvedené pochybení napravil před rozhodnutím o odvolání obviněného až odvolací soud). Současně však je nutné uvést, že uvedené pochybení se nikterak nedotklo práva obviněného na obhajobu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněný totiž obhájce měl (není rozhodné, že šlo o obhájce ustanoveného), a to od samého počátku, kdy na jeho straně v důsledku zadržení Policií ČR a dodání do výkonu trestu odnětí svobody za jinou trestnou činnost nastal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ustanovený obhájce Mgr. Martin Bugaj pak byl obhájcem obviněného až do konce jeho trestního stíhání a dokonce za něj v souladu s ustanovením §41 odst. 5 tr. ř. podal i dovolání.
28. Výše uvedené lze jen pro úplnost doplnit tím, že přes uvedené pochybení nalézacího soudu si obviněný ani poté, co mu byla přiznána bezplatná obhajoba, jiného obhájce nezvolil, ač (již) nepochybně mohl, a prohlásil, že souhlasí s tím, aby ho nadále obhajoval dosavadní ustanovený obhájce Mgr. Martin Bugaj. O to více, pokud tedy obviněný nevyužil možnosti zvolit si bezplatně nového obhájce, nelze hovořit ani o tom, že by neměl prostor se poradit se svým dosavadním obhájcem, jak obviněný rovněž namítá. Mohl tak totiž učinit např. už při prvním veřejném zasedání před odvolacím soudem konaném dne 29. 7. 2019, popř. v mezidobí ve věznici, ve které se obviněný nacházel; krátká porada byla ostatně obviněnému a jeho obhájci umožněna i během posledního veřejného zasedání konaného dne 13. 9. 2019.
29. Lze tedy uzavřít, že námitku obviněného především nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., zároveň pak přes zjišťované pochybení nalézacího soudu nelze přiznat důvodnost námitce obviněného ani po věcné stránce, neboť zásadním způsobem nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu ve smyslu ustanovení §33 tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
30. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř . Pouze pro doplnění Nejvyšší soud uvádí, že pokud obviněný jako dovolatel neuplatnil důvodně žádné formálně relevantní námitky v rámci uvedeného dovolacího důvodu, pak není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
31. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 5. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
Předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář