ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.527.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 527/2020-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný V. O., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 6 To 344/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 33/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 6 To 344/2019, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 4 T 33/2019 zrušují.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 4 T 33/2019, byl obviněný V. O. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„dne 4. 12. 2018 kolem 20:25 hod. řídil ovlivněn omamnou a psychotropní látkou mimo obec XY, okr. Frýdek-Místek, po pozemní komunikaci silnice III. třídy č. 4774 osobní motorové vozidlo tov. značky Mercedes 310D, RZ: XY, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR a byla zjištěna v jeho krvi hladina 4,7 ng/ml THC, přičemž se jedná o stav vylučující způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo“.
2. Za to byl podle §274 odst. 1 trestního zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře čtyřiceti denních sazeb s denní sazbou ve výši 500 Kč, tj. v celkové výši 20.000 Kč. Podle §69 odst. 1 trestního zákoníku byl stanoven pro případ, že by ve stanovené době nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců.
3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 6 To 344/2019 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 11. 11. 2019 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
4. Shora citovaná rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání obviněný namítl, že dokazováním provedeným v hlavním líčení nebylo výpovědí příslušníků Policie ČR prokázáno, že se při policejní kontrole nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla nebyl prokázán ani následným lékařským vyšetřením. Lékařským vyšetřením bylo dále prokázáno, že u obžalovaného byla zjištěna hodnota THC v krvi ve výši 4,7 ng/ml. Z výslechu soudního znalce MUDr. Milana Karase dále vyplynulo, že soudní znalec obžalovaného osobně nevyšetřil, osobně ho neviděl před podáním znaleckého posudku a při svých závěrech vycházel především z obecného vlivu cannabinoidů na řízení vozidla. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (například 8 Tdo 560/2018, 8 Tdo 1261/2018, 4 Tz 9/2017, 3 Tdo 243/2019) v této věci dále vyplývá, že pouhá skutečnost, že číselná hodnota koncentrace THC v krvi není nulová, neznamená, stejně jako u alkoholu, že se obžalovaný dopustil trestného činu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, odborné veřejnosti (například znalecký posudek Psychiatrické nemocnice Bohnice), pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 29. 4. 2019, zn. 1 SL 732/2018, se za obecnou hranici, při jejímž dosažení se osoba nachází ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost ve smyslu §274 odst. 1 trestního zákoníku, považuje naměřená hodnota v krvi ve výši 10 ng/ml. Jestliže byla tedy u obžalovaného zjištěná hladina THC v krvi nižší než 10 ng/ml a znalecký posudek z oboru psychiatrie byl vyhotoven bez osobního vyšetření a jakéhokoliv přihlédnutí k individuálním okolnostem případu a osobě obžalovaného, je obžalovaný toho názoru, že předmětné jednání obžalovaného nelze kvalifikovat na základě provedených důkazů jako trestný čin podle §274 odst. 1 trestního zákoníku. Krajský soud v Ostravě pak v rámci projednání odvolání, ač byl upozorněn na nesprávné právní posouzení skutku, v rozporu s provedenými důkazy zamítl důvodně podané odvolání.
5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2019, č. j. 6 To 344/2019-136, v celém rozsahu a aby podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí.
6. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat.
7. Obviněný V. O. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Výše popsané dovolací námitky obviněného jsou proto z hlediska uplatněného dovolacího důvodu relevantní.
11. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
12. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. K naplnění znaků tohoto přečinu se nevyžaduje, aby pachatel nebyl zcela schopen vozidlo ovládat, např. tím, že upadá do bezvědomí, anebo pokud není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, kdy je vyloučena způsobilost vykonávat činnost, při níž by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku.
13. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, a to již v přípravném řízení i v řízení před soudem, a je nutné zjistit všechny okolnosti, za nichž k jízdě pod vlivem návykové látky došlo, jakož i to, o jaký druh a množství se v konkrétním případě jednalo (srov. zejm. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/1968 a č. 23/2011, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 560/2018, sp. zn. 8 Tdo 1261/2018).
14. K rozhodnutí o tom, zda se pachatel dopustil protiprávního činu ve stavu, který vylučoval jeho způsobilost k řízení motorového vozidla a naplnil zákonem vyžadovaný znak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku, je zapotřebí zajistit odborný závěr znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který ale musí být proveden standardní metodou, tj. po předchozím odborném vyšetření pachatele znalcem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. 4 Tz 9/2017). V citovaném rozhodnutí setrval Nejvyšší soud na závěru, že dosud nenastaly podmínky ke změně přístupu orgánů činných v trestním řízení k otázce posuzování podmínek nezbytných důkazních prostředků, resp. okruhu důkazů potřebných k učinění závěru, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím bezpečné provádění této činnosti. Taková změna by mohla nastat tehdy, pokud by v důsledku nových odborných poznatků bylo možno učinit právní závěr, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou (drogou) se v době jízdy s motorovým vozidlem nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, a to i bez důkazu v podobě odborného zjištění znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. K tomu ale dosud nedošlo. Stávajícího potřebného stavu nelze dosáhnout tím, že přibraný znalec pod hlavičkou znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ve své podstatě určí minimálního množství konkrétní drogy k dosažení stavu vylučujícího bezpečné řízení motorového vozidla a jejím pouhým porovnáním s hladinou, která byla zjištěna u dotyčného pachatele (řidiče).
15. V nyní projednávané věci byla znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, stanovena u obviněného v době řízení motorového vozidla koncentrace THC ve výši 4,7 ng/ml. Z výpovědí policistů, provádějících silniční kontrolu obviněného vyplynulo, že se jednalo o namátkovou kontrolu, kdy na jízdě vozidla nebylo nic nápadného. Podle policistů pak ani při jednání s obviněným nebylo z jeho vnějších projevů poznat, že by byl pod vlivem nějaké omamné látky. Závěr soudů, že se za takové situace u obviněného jednalo o stav vylučující způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo, pak vycházel výlučně ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. Milanem Karasem, doplněným výpovědí znalce u hlavního líčení. Znalec svůj závěr, že se obviněný v době řízení nacházel ve stavu ovlivnění látkou THC a v tomto stavu nebyl způsobilý k bezpečnému řízení motorového vozidla a schopnosti bezpečně řídit u něj byly vyloučeny, opřel pouze o prokázanou hladinu THC, aniž by zohlednil konkrétní okolnosti případu a obviněného odborně vyšetřil. Podle znalce zjištěná hladina THC objektivně narušuje schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat chování. Podle znalce je hranice stavu vylučujícího schopnost řídit bezpečně motorové vozidlo tam, kde je stanovena v zákoně (nařízení vlády č. 41/2014 Sb.), u THC 2 ng/ml. S odkazem na stanovisko Psychiatrické společnosti znalec doplnil, že již při překročení nulové koncentrace jsou považovány schopnosti k řízení motorového vozidla za vyloučené.
16. Veškerá citovaná judikatura vychází z toho, že názor, podle kterého je schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo vyloučena při jakékoliv hladině THC v krvi, není v odborné veřejnosti vnímán jednomyslně a nejedná se ani o názor jednoznačně většinový. Nadále proto platí, že otázka míry ovlivnění schopnosti osob jednajících pod vlivem návykové látky je velmi individuální. Stanovení konkrétní hranice pro negativní ovlivnění schopnosti řídit motorové vozidlo v důsledku užití jiné návykové látky než alkoholu není z objektivního hlediska jednoznačně možné ani žádoucí, neboť je zde celá řada faktorů, jež mají zásadní a individuální vliv na posouzení konkrétního případu a konkrétní posuzované osoby (k tomu shodně stanovisko Vědecké rady České lékařské komory ve věci problematiky stanovení konkrétní hranice mezi negativním ovlivněním řidičských schopností v důsledku užití jiné návykové látky než alkoholu a vyloučení schopnosti řidiče k řízení motorového vozidla, které bylo schváleno Vědeckou radou ČLK dne 15. 2. 2018). Z uvedeného ovšem také vyplývá, že bez pochybností nelze přijmout ani východiska založená na názoru, že podmínkou způsobilosti k řízení motorového vozidla je nulová hladina návykových psychotropních látek.
17. Podle Nejvyššího soudu nalézací ani odvolací soud nepostupovaly v této trestní věci správně, když svá rozhodnutí opřely o svým charakterem velmi obecný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který nebyl ani výslechem znalce MUDr. Milana Karase v hlavním líčení téměř vůbec individualizován ve vztahu k osobě obviněného, ke specifikům jeho organismu a k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu. Převážnou část jak písemného posudku, tak ústního podání totiž tvořil znalcův výklad o obvyklých účincích THC. Podle jmenovaného znalce jakékoliv množství THC v krvi jakéhokoliv řidiče vždy vylučuje jeho způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo. Více než o praktický výsledek znaleckého zkoumání s dopadem na konkrétní případ a osobu obviněného tak jde o subjektivní znalcův názor na danou problematiku. Už v tom lze ovšem shledat určitou kolizi jak s praxí soudů, tak s platnými právními předpisy, neboť nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, stanoví konkrétně pro THC minimální hladinu 2 ng/ml v krvi, aby bylo vůbec možno přistoupit k postihu pro přestupek (tedy pro mnohem mírnější porušení obecně závazných pravidel, než jakým je trestný čin). Znaleckým zkoumáním z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, by mělo být zjištěno minimálně to, do jaké míry byl obviněný schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo a zda byl případně ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, do jaké míry a jakým konkrétním způsobem byly u obviněného narušeny psychomotorické a kognitivní schopnosti v důsledku ovlivnění návykovou látkou (znalec by měl vzít v úvahu konkrétní projevy chování obviněného, jak byly zjištěny policejním orgánem a při lékařském toxikologickém vyšetření bezprostředně po jízdě, eventuálně jak vyplynuly z výslechu svědků v hlavním líčení), měl by stanovit, zda u obviněného byly prokázány sklony ke zneužívání návykových látek a alkoholu nebo závislost na nich, apod. Pravidlem by mělo být také odborné vyšetření obviněného znalcem. V této souvislosti Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle vyjádření obviněného je on zřejmě pravidelným konzumentem zjištěné návykové látky.
18. Oběma soudům je třeba v obecné rovině také vytknout rozpornost jejich rozhodovací činnosti v obdobných případech. Například ve věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 8 Tdo 560/2018 [dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto], rozhodl v předchozím řízení Okresní soud ve Frýdku-Místku o postoupení věci podle §222 odst. 2 trestního řádu, přestože z tehdy napadených rozhodnutí není zřejmá žádná odlišnost od nyní posuzovaného případu. Pokud nalézací soud nyní v odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 987/2018, kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 4 T 39/2018, o postoupení věci podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. b), §171 odst. 1 trestního řádu (u řidiče byla stanovena hladina THC v krvi na úrovni 2,9 ng/ml), pak je třeba zdůraznit, že důvod zrušení byl především kvůli pochybení nalézacího soudu, který ponechal součástí popisu skutku tvrzení, podle kterého se u obviněného jednalo o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo. Soud tak rozhodl o postoupení skutku, který podle svého popisu odpovídal závěru, že se obviněný dopustil činu soudně trestného. Ve vztahu k otázce, zda se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím jeho způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, dovolací soud toliko uložil doplnit dokazování, jelikož skutkové závěry soudu považoval za předčasné. Výslovně dovolací soud doplnil, že nelze vyloučit, že výsledek takového dokazování potvrdí důvodnost skutkových a právních závěrů, k nimž tyto soudy dospěly.
19. Na základě dovolacího přezkumu Nejvyšší soud zjistil, že rozhodnutí nalézacího soudu je zatíženo vadami, které naplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Odvolací soud sám označené vady nezjistil a nenapravil. Proto nemohla obě napadená rozhodnutí obstát.
20. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 6 To 344/2019, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 4 T 33/2019, a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu pak Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
21. Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud ve Frýdku-Místku bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu