ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.587.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 587/2020-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný S. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. 3 To 40/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 147/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 3 T 147/2019 , byl obviněný S. H. uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle §353 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. 3 To 40/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 5. 2. 2020 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. b), e) trestního řádu. Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu spatřuje obviněný v tom, že v jeho věci rozhodoval vyloučený soudce. O vině a tresu obviněného rozhodla samosoudkyně JUDr. Adéla Pluskalová, která rozhodovala o jeho vazbě (VZ dne 27. 11. 2019), a byla proto vyloučena podle §30 odst. 2 trestního řádu. Obviněný dále namítl, že nebyl dostatečně zkoumán jeho vztah k poškozenému. Vztah s poškozeným považuje za vztah natolik intenzivní, že podle jeho názoru naplňuje zákonnou definici osoby blízké podle §125 trestního zákoníku. Je-li mezi obviněným a poškozeným dán tento vztah, je nutný k trestnímu stíhání souhlas ve smyslu §163 odst. 1 trestního řádu (ve spojení s §100 odst. 2 trestního řádu). Souhlas s trestním stíháním obviněného formálně dán nebyl, dokonce poškozený sám u hlavního líčení uvedl, že nechce, aby byl obviněný potrestán. V nedostatku souhlasu poškozeného s trestním stíháním spatřuje obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu s odkazem na §11 odst. 1 písm. l) trestního řádu.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu nepovažuje za opodstatněnou. Rozhodnutí o vazbě totiž proběhlo za jiných procesních podmínek, než které stanoví pro účely vyloučení orgánů činných v trestním řízení §30 odst. 2 in fine trestního řádu, jak plyne z usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 3 T 147/2019. Ohledně námitky obviněného poukazující na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu se státní zástupce domnívá, že trestní stíhání nebylo nepřípustné. Ze žádného relevantního důkazu totiž nevyplývá, že by mezi obviněným a poškozeným existoval vztah vyžadující souhlas ve smyslu §163 trestního řádu. Žádný takový vztah není ostatně popsán ani v samotném dovolání obviněného. Za této situace zjevně chybějících podmínek se institut trestního stíhání se souhlasem poškozeného nemůže uplatnit.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný S. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a e) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek – ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obviněný v této souvislosti odkázal na §30 odst. 2 trestního řádu a rozhodnutí samosoudkyně JUDr. Adély Pluskalové o jeho vazbě ve veřejném zasedání dne 27. 11. 2019. Taková námitka sice uplatněnému důvodu dovolání odpovídá, nelze jí však přisvědčit. Jak správně ve svém vyjádření k dovolání poznamenal státní zástupce, v projednávané věci se jedná o odlišnou procesní situaci, než je upravena v §30 odst. 2 trestního řádu. Ve věci obviněného totiž soudkyně nerozhodovala v přípravném řízení, nýbrž v souladu s §314b odst. 2 trestního řádu o vazbě zadrženého podezřelého, poté co byl spolu s návrhem státního zástupce na potrestání předán soudu. Nehledě na uvedené obviněný tuto okolnost nenamítl již před rozhodnutím odvolacího soudu, přestože mu byla známa. Námitka, že ve věci obviněného rozhodoval vyloučený orgán, proto nemůže být jakkoliv opodstatněná.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu je dán za situace, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona nebylo přípustné. Jedná se o případy, kdy existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 4 trestního řádu nebo v §11a trestního řádu, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Obviněný odkázal na §163 odst. 1 trestního řádu, podle kterého lze trestní stíhání mj. i pro trestný čin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2 trestního řádu), zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět, jedná se o důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. l) trestního řádu. I v tomto případě námitka obviněného formálně odpovídá uplatněnému důvodu dovolání. Jeho argumentace je však vystavěna výlučně na vlastním tvrzení rozhodných skutkových okolností, podle kterých svůj vztah s poškozeným považuje za vztah natolik intenzivní, že naplňuje zákonnou definici osoby blízké podle §125 trestního zákoníku. Takovému tvrzení obviněného však neodpovídají žádná zjištění učiněná soudy v průběhu trestního stíhání, zejména nevyplývají z výpovědi poškozeného ani dalších svědků. Ostatně sám obviněný se v tomto směru nijak nevyjadřoval ani ve svých výpovědích ani v řádném opravném prostředku. Soudy rozhodující ve věci tak neměly žádné indicie, že by zde měl být obviněným nyní tvrzený vztah k poškozenému, a proto nelze v jejich postupu shledat žádné pochybení. Trestní stíhání obviněného nebylo v tomto ohledu nepřípustné. Ani tato námitka proto nemohla být shledána opodstatněnou.
12. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu