ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.938.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 938/2020-936
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání, které podala obviněná D. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 61 To 86/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 120/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání obviněné D. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 52 T 120/2018, byla obviněná D. P. uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za jednání popsané v bodě I. výroku o vině a spočívající v tom, že společně s obviněnými A. B. a L. V.:
1. po předchozí domluvě dne 28. 12. 2014 na blíže nezjištěném místě v Praze, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, jménem a bez vědomí, či souhlasu E. S., nar. XY, která byla uvedena jako dlužník a R. S., nar. XY, který byl uveden jako spoludlužník, prostřednictvím D. P., v té době externí pracovnice Č. s. s., IČ XY, (dále jen Č.), vyhotovili Návrh na poskytnutí meziúvěru číslo 0996025301 a Potvrzení o výši příjmů na osobu E. S. a R. S., ve kterých uvedli jejich osobní údaje a opatřili je napodobeninou jejich podpisů, a na základě uvedených písemností dne 06. 02. 2015 jménem dlužníka E. S. a spoludlužníka R. S., uzavřeli s Č. s. s., IČ XY, Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo 0996025-3-01, současně dne 06. 02. 2015 v Praze složili v hotovosti na vkladový účet, na jméno E. S. č. XY, finanční částku ve výši 330.000 Kč, kdy na základě složené hotovosti a uzavřené smlouvy byl poskytnut a vyplacen meziúvěr ve výši 830.000 Kč, vedený na meziúvěrovém účtu číslo XY na jméno E. S., ze kterého byla následně dne 11. 02. 2015 bezhotovostním převodem vyčerpána částka ve výši 485.850 Kč, která byla podle dispozic převedena na účet číslo XY, vedený u mBank, S. A., organizační složka, na jméno L. V., dále byla dne 11. 02. 2015 bezhotovostním převodem vyčerpána částka ve výši 340.000 Kč, která byla podle dispozic převedena na účet číslo XY, vedený GE Money Bank, a. s. (nyní MONETA Money bank, a. s.), na jméno V. Š., kdy takto neoprávněně získané peněžní prostředky následně použili pro svoji potřebu, a tímto svým společným jednáním způsobili poškozené společnosti Č. s. s., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu ve výši 485.850 Kč na poskytnutém meziúvěru, přičemž takto neoprávněně získané finanční prostředky z poskytnutého úvěru řádně a včas nespláceli a rovněž nepoužili ke smluvně určenému účelu, tj. na bytové potřeby,
2. uzavřením výše uvedené úvěrové smlouvy pak způsobili vážnou újmu na právech E. S., nar. XY, a R. S., nar. XY, tím, že v blíže nezjištěné době ode dne 28. 12. 2014 do 28. 1. 2015, si blíže nezjištěným způsobem obstarali osobní údaje obou poškozených, včetně jejich osobních dokladů, na jejichž podkladě sjednali jejich jménem Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo 0996025-3-01, jejich jménem podepsali další listinné doklady, na základě kterých byl poskytnut a vyplacen meziúvěr ve výši 830.000 Kč, přičemž splacení dlužné částky z vyčerpaného úvěru je v současné době požadováno po poškozených E. S., nar. XY, v XY, trvale bytem XY, XY, XY, a R. S., nar. XY, v XY, trvale bytem XY, XY, XY.
Za tyto přečiny a dále za sbíhající se zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 4 T 22/2015, a odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků, a dále k peněžitému trestu ve výměře 50.000 Kč, a pro případ jeho nezaplacení jí byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, byla podle §211 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 34 (třicetičtyř) měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.
Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost v průběhu stanovené zkušební doby podle svých sil uhradit škodu, kterou trestným činem způsobila.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest ve výši 50.000 Kč, a to v 500 denních sazbách po 100 Kč.
Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud současně zrušil výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 4 T 22/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Uvedeným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných A. B., V. Š. a L. V.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 52 T 120/2018, podali obviněná D. P. a obviněný A. B. odvolání směřující do výroku o vině a trestu.
O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 61 To 86/2020, a to tak, že odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná odmítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020,
sp. zn. 61 To 86/2020, podala obviněná prostřednictvím právního zástupce dne 22. 6. 2020 blanketní dovolání (č. l. 911), které následně doplnila dne 7. 7. 2020 (č. l. 916–918), přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutková zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze, jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků, pro které byla odsouzena.
Obviněná namítla, že se žádného trestného činu nedopustila, a to zejména s poukazem na chybné hodnocení důkazů nižšímu soudy. Soudy podle ní hodnotily důkazy jednostranně a vzaly do úvahy jen výpovědi manželů S., na jejichž základě rozhodly o vině obviněných. Nebylo přitom prokázáno žádné její závadné, natož úmyslné jednání.
Další výtka obviněné směřuje proti nerespektování názoru vysloveném Nejvyšším soudem, který v této věci rozhodoval k dovolání obviněného L. V. a první meritorní rozhodnutí soudu v této věci zrušil. Oba soudy podle obviněné v novém řízení postupovaly neadekvátně, přestože v této věci měly již k dispozici vodítko v názoru Nejvyššího soudu. Konkrétní výhradu, v čem nemělo být kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu respektováno, však neuvedla.
Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 61 To 86/2020, stejně jako rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 52 T 120/2018, podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 2. 9. 2020, sp. zn. 1 NZO 690/2020.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedla, že námitky obviněné se s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjí. V dané věci bylo řádně provedeno dokazování, přičemž není možné shledat případ extrémního nesouladu provedeného dokazování s učiněnými skutkovými zjištěními. Z námitky obviněné, že nižší soudy nerespektovaly předchozí kasační rozhodnutí ve věci, není zřetelné, jakého vodítka či úvahy ze strany Nejvyššího soudu se nyní obviněná dovolává. Naopak je evidentní, že soudy se s názorem vysloveným Nejvyšším soudem řídily a obviněnou – i ostatní spoluobviněné – uznaly vinnými méně přísnou kvalifikací trestného činu, než který ve skutečnosti spáchali.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiných důvodů, než uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněná podala předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě poznamenat, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněná byla v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 120/2018 zastoupena JUDr. Vladimírem Horským, a to na základě plné moci ze dne 27. 11. 2017, došlé prošetřujícímu policejnímu orgánu dne 1. 12. 2017. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo obhájci obviněné doručeno do datové schránky dne 11. 3. 2020 (doručenka na č. l. 829). Obviněné bylo rozhodnutí doručeno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 21. 3. 2020, což potvrdila sama obviněná vlastnoručním podpisem na doručence založené na č. l. 838.
Lhůta dvou měsíců pro podání dovolání tedy počala běžet dnem 21. 3. 2020, kdy bylo usnesení doručeno obviněné, ve smyslu ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. Posledním dnem lhůty pro podání dovolání tedy bylo datum 21. 5. 2020. Dovolání obviněné podané prostřednictvím zvoleného právního zástupce bylo podáno dne 22. 6. 2020 (č. l. 910–911) v tzv. blanketní podobě, které následně bylo doplněno dne 7. 7. 2020 (č. l. 916–918), tedy v obou případech po nejzazším možném termínu, kdy bylo možné dovolání podat.
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, odst. 3 tr. ř. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
IV .
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 9. 2020
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata