ECLI:CZ:NS:2020:3.TZ.28.2020.1
sp. zn. 3 Tz 28/2020-180
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 28 T 64/2017, a podle §268 odst. 2 a §270 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 28 T 64/2017, byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. H.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby výše uvedený rozsudek doplnil o výrok, že podle §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku, se zrušuje výrok o trestu uloženém obviněnému D. H. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 8 T 68/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 55 To 220/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 28 T 64/2017, byl obviněný D. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečin neoprávněné užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním popsaným ve výroku rozsudku a byl mu uložen za shora uvedené přečiny a za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 8 T 68/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 55 To 220/2019 (nabyl právní moci dne 18. 7. 2019), podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 8. 2019.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti České republiky k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného D. H. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 28 T 64/2017, a to proti výroku o trestu. Podle jejího názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
Namítla, že Okresní soud v Liberci v trestní věci vedené pod sp. zn. 28 T 64/2017, uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody, ale opomněl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku, zrušit výrok o trestu, který byl uložen obviněnému D. H. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 8 T 68/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Takovýmto postupem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného D. H.
Závěrem ministryně spravedlnosti České republiky navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 28 T 64/2017, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. H. ve výroku o trestu v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a současně zrušil i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný D. H. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 8 T 68/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 55 To 220/2019, za závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný dne 23. 11. 2017, k trestu odnětí svobody v trvání 3 a ½ (tři a půl) roku pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 7. 2017.
Následně rozhodoval Okresní soud v Liberci, a to rozsudkem ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 28 T 64/2017 (předchozí trestní příkaz doručený obviněnému dne 10. 10. 2018 byl s ohledem na podání odporu obviněným zrušen) a obviněného D. H. uznal vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem neoprávněné užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním popsaným ve výroku rozsudku a byl mu uložen za shora uvedené přečiny a za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 8 T 68/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 55 To 220/2019, podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 8. 2019.
Podle §43 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Těmito zákonnými premisami se Okresní soud v Liberci při rozhodování o trestu v trestní věci vedené pod sp. zn. 28 T 64/2017 důsledně neřídil, a to konkrétně ustanovením §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku, když současně nezrušil výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Je třeba přisvědčit názoru uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Liberci v napadeném rozsudku pochybil, pokud postupoval v rozporu s ustanovením §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 28 T 64/2017, sice správně uložil souhrnný trest za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 8 T 68/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 55 To 220/2019, neboť odsuzoval obviněného za jednání, které spáchal dříve, než byl obviněnému doručen dne 10. 10. 2018 trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 9. 2017, č. j. 28 T 64/2017-37 (podle §314e odst. 7 tr. ř. účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému), avšak zcela opomněl splnit zákonnou povinnost podle ustanovení §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku, tj. spolu s uložením souhrnného trestu zrušit výrok o trestu uloženém pachateli dřívějším rozsudkem, v daném případě tedy výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 8 T 68/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 55 To 220/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Liberci v napadeném rozsudku takto nepostupoval, poškodil obviněného D. H., který by za stávajícího stavu musel vykonat, jak trest uložený dřívějším rozsudkem, tak i nově uložený souhrnný trest, což je ve zřejmém nepoměru k stupni škodlivosti činu pro společnost. Proto byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 28 T 64/2017, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. H. v ustanovení §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku. Protože porušení zákona záleží jen v tom, že v napadeném rozhodnutí výrok o uložení souhrnného trestu je neúplný, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí nezrušil, jak navrhovala ministryně spravedlnosti České republiky, ale podle §270 odst. 2 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby rozsudek v uvedeném smyslu doplnil. Nejvyšší soud nemohl podle §270 odst. 1 tr. ř. sám neúplný výrok o uložení souhrnného trestu doplnit, neboť napadené rozhodnutí nebylo zrušeno (nebyl k tomu důvod) a případy, kdy Nejvyšší soud rozhodne ve věci sám, upravuje ustanovení §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu