ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.110.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 110/2020-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 551 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 28/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 30 Co 398/2019-58, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2019, č. j. 10 C 28/2018-50, kterým soud zastavil řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019, č. j. 30 Co 23/2019-30 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 30. 12. 2019 včasné dovolání (č. l. 60), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Žalobce již dříve v této věci požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 7. 2019, č. j. 10 C 28/2018-47, tak, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítá se žádost žalobce, aby mu v této právní věci byl ustanoven zástupcem advokát pro jednání před dovolacím soudem (výrok II). Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 28. 8. 2019.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení řádně vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce si vzhledem ke značnému množství jím podávaných dovolání musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy nejpozději v řízení o žalobě v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 4. 2019, č. j. 10 C 28/2018-36, které bylo žalobci řádně doručeno dne 15. 4. 2019, a opětovně usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2019, č. j. 10 C 28/2018-49, které bylo žalobci řádně doručeno dne 16. 9. 2019.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 5. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu