ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1200.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1200/2020-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce L. F. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem se sídlem v Berouně, Pražská 212/38, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 3 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 264/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, č. j. 35 Co 342/2019-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhá shora uvedené částky jako náhrady za škodu, k čemuž uvedl, že dne 28. 11. 2014 podal Městskému soudu v Praze návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na částku 3 600 000 Kč s příslušenstvím, a věc byla následně vedena pod sp. zn. 24 Cm 282/2014. Dne 2. 12. 2014 byl soudu osobně doručen originál směnky vlastní, výstavce R. J., na řad J. D., vystavené dne 30. 11. 2009, splatné dne 30. 11. 2011, na částku 3 600 000 Kč. Směnka byla avalována panem V. J. a byla převedena rubopisem na řad žalobce dne 26. 11. 2014. Ve věci nebylo vydáno meritorní rozhodnutí, neboť řízení bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobce pro dané řízení, JUDr. Barboře Keindl Flakové (dále též jako „právní zástupkyně“), dne 26. 4. 2016, bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnutí o zastavení řízení. Právní zástupkyně požádala dne 3. 1. 2017 o sdělení údajů, doby a způsobu vyzvednutí originálu směnky, avšak žádné písemné sdělení k věci neobdržela. Dne 13. 1. 2017 bylo pracovnicí Městského soudu v Praze voláno do advokátní kanceláře právní zástupkyně, přičemž bylo sděleno, že přímo žalobce byl dvakrát písemně vyzván, aby si směnku vyzvedl, avšak k jejímu převzetí se nevyjádřil. Následně, dne 22. 9. 2016, byl originál směnky zaslán poštou na adresu právní zástupkyně, Anny Letenské 7, Praha 2. Soudu se dne 4. 10. 2016 vrátila doručenka. Právní zástupkyně ke dni 1. 7. 2016 změnila své sídlo a její kanceláře od 1. 7. 2016 sídlí na adrese Praha 2, Americká 17. Adresa byla nahlášena České advokátní komoře, která změnu vyznačila v seznamu advokátů, a změna byla vyznačena též v registru ARES. Do 11. 9. 2016 byla zajištěna u České pošty dosílka na novou adresu. Již od počátku července 2016 neměla právní zástupkyně poštovní schránku na adrese Praha 2, Anny Letenské 7. Přes tyto skutečnosti je na nepodepsané doručence napsáno, že zásilka byla vhozena do schránky dle údaje pošty dne 4. 10. 2016. Podle obsahu stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 6. 2017 si Česká pošta na tomto tvrzení trvala v rámci reklamace, s tím, že právní zástupkyně měla dne 4. 10. 2016 na adrese Praha 2, Anny Letenské 7 poštovní schránku označenou jejím jménem. S tímto tvrzením žalobce nesouhlasí. Právní zástupkyně tvrdí, že takový dopis jí nebyl doručen, ani o něm nebyla žádným způsobem vyrozuměna, a o jeho existenci se dozvěděla teprve z telefonického rozhovoru dne 13. 1. 2017 a z následného nahlížení do spisu dne 18. 1. 2017. Soudu však byla známa nová adresa již od 5. 8. 2016, kdy advokátní koncipientka Mgr. Pribilová s novou plnou mocí klienta a se substituční plnou mocí, obě s uvedenou novou adresou sídla advokátní kanceláře právní zástupkyně, nahlížela do spisu. Následně, dne 15. 8. 2016, byl soudu zaslán podnět k přezkoumání úhrady soudního poplatku. Soud vzal změnu sídla právní zástupkyně na vědomí, což plyne z jeho usnesení ze dne 25. 8. 2016, v jehož záhlaví byla správně uvedena nová adresa. Přes tuto skutečnost dopis vyhotovený dne 15. 9. 2016 s originálem směnky byl odeslán na adresu původní, a to navíc nepřesně uvedenou. Tímto je založena odpovědnost státu za škodu způsobenou žalobci ve výši závazku původně žalovaného na ztracené směnce.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, č. j. 25 C 264/2017-89, tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3 600 000 Kč, zamítá (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), a že je žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 35 Co 342/2019-206, tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku I. napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce v dovolání rozsáhle zrekapituloval dosavadní průběh řízení, načež vznesl právní otázku týkající se okamžiku zániku procesní plné moci udělené advokátovi, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího (v této souvislosti bylo zmíněno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1263/2015, a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 4135/16-1), a která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Na řešení uvedené otázky ovšem rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nespočívá.
Jak je patrné rovněž z rekapitulace, kterou žalobce učinil v dovolání, uplatněný nárok odvozuje od nesprávného úředního postupu, jenž měl spočívat v zaslání směnky na bývalou adresu jeho tehdejší právní zástupkyně, ačkoliv v dané době již sídlila na adrese nové. O takto vyjádřeném předmětu se řízení vedlo. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce později v řízení zmínil stranou, že směnka měla být zaslána jemu, nikoliv JUDr. Keindl Flakové, přičemž ovšem dále trval na argumentaci, týkající se změny sídla kanceláře právní zástupkyně, případně existence poštovní schránky označené jménem uvedené právní zástupkyně v době doručování na bývalé adrese. Lze tak konstatovat, že v řízení jednak řádně vymezil předmět sporu v žalobě, jednak později uvedl okolnosti, které s žalobními tvrzeními nebyly slučitelné. Jelikož tyto okolnosti uváděl eventuálně, aniž by zanechal původní argumentační linie a aniž by jakkoliv projevil, že řízení má být vedeno s ohledem na ně (například navrhl důkazy k zániku zástupčího oprávnění JUDr. Keindl Flakové), soudy nižších stupňů takový jeho projev zjevně neposoudily jako řádný procesní úkon. Jelikož na uvedeném postupu nelze za daných okolností shledat čehokoliv závadného, nelze ani dospět k závěru, že by se soudy měly zmíněnou právní otázkou zabývat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu