ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1303.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1303/2020-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 176/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 16 Co 253/2017-38, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek ze dne 21. 2. 2017, č. j. 26 C 176/2016-23, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 400 000 Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při němž nebyl zastoupen. Současně s podáním dovolání požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 31. 1. 2018, č. j. 26 C 176/2016-54, soud prvního stupně návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl, k odvolání žalobce bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 16 Co 169/2018-64 (v právní moci od 12. 6. 2018).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 3. 2018, č. j. 26 C 176/2016-61, žalobce vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení takového usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení. Žalobce však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranil, přestože byl soudem prvního stupně poučen, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Uvedené usnesení soud prvního stupně doručil žalobci dne 11. 7. 2018, tedy poté, co byla pravomocně zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu