ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1307.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1307/2020-325
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) I. V. , nar. XY, bytem XY, b) J. V., nar. XY, bytem XY, a c) L. K., nar. XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 630/57, proti žalované České republice – Národnímu bezpečnostnímu úřadu , se sídlem v Praze 5, Na Popelce 2/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 48 C 148/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2020, č. j. 14 Co 440/2016-286, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Původní žalobce, J. V., se v řízení domáhal konstatování porušení práva, omluvy a přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „NBÚ“) ze dne 5. 9. 2006, č. j. 68450/2006-NBÚ/P, a ředitele NBÚ ze dne 19. 12. 2006, č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, a která měla spočívat ve zničení jeho celoživotně budované vojenské kariéry s dopadem na žalobcův profesní i osobní život, a ve výši 200 000 Kč, jež mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v neukončení řízení o obnovení žalobcovy prověrky pro stupeň „Tajné“ podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v zákonem stanovené lhůtě. S ohledem na skutečnost, že původní žalobce, J. V., dne 15. 5. 2017 zemřel, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 11. 2017, č. j. 30 Cdo 1650/2017-209, vyslovil, že namísto něj bude v řízení pokračováno se stávajícími žalobci, a to pouze ohledně relutární náhrady nemajetkové újmy. V rozsahu poskytnutí omluvy řízení zastavil.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně mezitímním rozsudkem ze dne 21. 3. 2016, č. j. 48 C 148/2013-113, rozhodl, že nárok žalobce je co do základu zcela po právu (výrok I) s tím, že o výši nároku bude rozhodnuto konečným rozhodnutím (výrok II).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2016, č. j. 14 Co 440/2016-151, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neskončení bezpečnostního řízení zahájeného dne 12. 5. 2005 v zákonné lhůtě, zatímco ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2006, č. j. 68450/2006-NBÚ/P, a ze dne 19. 12. 2006, č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (výrok I), a dále ve výrocích II a III rozhodl o nákladech řízení. Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl však s výjimkou potvrzujícího výroku o věci samé k dovolání žalobců zrušen rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, č. j. 30 Cdo 1954/2019-249.
Městský soud v Praze jako soud odvolací proto rozhodl o věci znovu nyní napadeným rozsudkem ze dne 10. 1. 2020, č. j. 14 Co 440/2016-286, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně nároku původního žalobce J. V. na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2006, č. j. 68450/2006-NBÚ/P, a ředitele žalované ze dne 19. 12. 2006, č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, změněn tak, že se žaloba zamítá.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka posouzení příčinné souvislosti nemůže přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. založit, neboť kritiku jejího posouzení ze strany odvolacího soudu konstruují žalobci na jiném nároku, než který byl předmětem řízení. Oproti žalobě a navazujícím vyjádřením původního žalobce i stávajících žalobců, která dovozovala odpovědnost státu podle §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) primárně z tvrzených nezákonných rozhodnutí, dovozují žalobci v dovolání újmu jejich právního předchůdce z toho, že mu nebyla udělena prověrka na stupeň „Tajné“ před březnem 2006, kdy mu skončila platnost prověrky na stupeň „Přísně tajné“, tedy tak, aby mohl setrvat ve své původní funkci. Nově tedy žalobci uplatňují nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu ve smyslu §13 odst. 1 OdpŠk, který dosud předmětem řízení nebyl. Námitky obsažené v dovolání proto směřují ke změně skutkového stavu věci, přičemž dovolací soud je ve smyslu §214a a dalších ustanovení o. s. ř. povolán pouze k přezkoumání otázek právních a v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.). Takový postup žalobců není přípustný.
Na dalších žalobci vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobců nevyhověl (tj. absence příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a její žalobci označenou příčinou), nemůže žádný další dovolací důvod (vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy v případě překonání a sjednocení dosavadní judikatury; zákonnost, spravedlnost a předvídatelnost soudního rozhodnutí) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobců nijak projevit, což činí jejich dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5313/2015, nebo ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobci namítaná vada řízení (jednání s nesprávnou organizační složkou státu na straně žalované) nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítané vadě řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu