ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1328.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1328/2020-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce M. P. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 5 082 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 32/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2019, č. j. 51 Co 368/2019-228, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 24. 7. 2019, č. j. 18 C 32/2018-213, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 419 000 Kč od 16. 2. 2018 do 8. 6. 2018 (výrok I), zamítl žalobu o zveřejnění omluvy a zaplacení částky 5 082 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 663 000 Kč od 16. 2. 2018 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok III). Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 9. 2019, č. j. 18 C 32/2018-223, odmítl (pro opožděnost) odvolání žalobce ze dne 5. 9. 2019 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, nezastoupený advokátem, včasným dovoláním (které označil jako „Odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 18 C 32/2018-233 a č. j. 18 C 32/2018-75 a proti Městskému soudu pro Prahu 1 č. j. 51 Co 368/2019-228“), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Jelikož není dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu