ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1471.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1471/2019-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou psychickou a zdravotní újmu a zaplacení částky ve výši 1 837 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 13/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, č. j. 35 Co 103/2018-67, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 21. 3. 2018, č. j. 35 Co 103/2018-67, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2018, č. j. 17 C 13/2017-60, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 12. 4. 2018, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.).
K námitce podjatosti, podané dne 19. 2. 2020 u Městského soudu v Brně, Nejvyšší soud nepřihlížel ve smyslu §43 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť žalobce, který byl v minulosti o náležitostech takové námitky opakovaně Nejvyšším soudem poučen, neupřesnil, proti kterému konkrétnímu soudci své výhrady směřuje. Dlužno dodat, že ve smyslu §14 a násl. o. s. ř. se lze prostřednictvím námitky podjatosti domáhat toliko vyloučení soudce, nikoliv „soudu“.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobců za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu