ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1472.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1472/2018-120
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobkyně PRELAX spol. s r. o., identifikační číslo osoby 25375997, se sídlem v Přerově, Za Mlýnem 602/12, zastoupené Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem v Sobotíně, proti žalované České republice - Ministerstvu dopravy, identifikační číslo osoby 66003008, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody ve výši 3 278 816,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 67/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 72 Co 352/2017-78, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 72 Co 352/2017-78, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 3. 2017, č. j. 26 C 67/2016-41, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 3 278 816,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 19. 1. 2016 do zaplacení z důvodu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“. Nesprávným úředním postupem osoby pověřené výkonem státního dozoru (H.) dne 3. 7. 2013 došlo k vydání písemného příkazu zn. KULK 45235/2013, OD 671/2013-2/280A/Hk (dále jen „příkaz“), kterým Městu Turnov přikázala odstranění stacionárních měřičů rychlosti v jeho působnosti, a to nejpozději do 31. 7. 2013. Město Turnov následně písemnými přípisy požádalo žalobkyni o odstranění měřičů rychlosti, jelikož se jedná o její majetek. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měřiče rychlosti v požadované lhůtě neodstranila, učinilo tak Město Turnov. Nesprávnost postupu spočívala v tom, že měřiče rychlosti jsou trvalou stavbou, na kterou byly vydány časově neomezené územní souhlasy a nikoli dopravním zařízením ve smyslu §66 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Žalobkyně nadále nemohla používat měřiče ani ke svým vlastním účelům (např. pro sběr telematických dat), čímž jí vznikla škoda spočívající v rozdílu mezi náklady, které vynaložila na jejich pořízení (kupní cena) a zbytkovou, respektive výrobně – materiálovou hodnotou jednotlivých měřicích zařízení.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č. j. 26 C 67/2016-41, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
3. Soud prvního stupně vyšel z prokázaných skutečností, že dne 3. 7. 2013 vydal Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy, protokol o kontrole, kterou provedl K. H. na silnicích I/10 a I/35 v lokalitách Malá Skála, Turnov, Karlovice, Ktová, a kterou bylo zjištěno umístění stacionárních měřičů rychlosti na uvedených silnicích bez platného povolení místní či přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Téhož dne 3. 7. 2013 Krajský úřad Libereckého kraje, prostřednictvím K. H., jako osoby pověřené státním dozorem, vydal písemný příkaz podle §41 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kterým Městu Turnov nařídil odstranění dopravních zařízení (stacionárních měřičů rychlosti) umístěných ve výše uvedených lokalitách, a to z důvodu, že tam byla umístěna bez platného stanovení přechodné či místní úpravy provozu na pozemních komunikacích. Lhůtu pro odstranění dopravních zařízení určil do 31. 7. 2013 pod pokutou v maximální výši 100 000 Kč. Dne 9. 7. 2013 zaslalo Město Turnov žalobkyni výzvu k odstranění měřičů rychlosti, a to do 22. 7. 2013 s tím, že je jinak odstraní samo, přičemž výzvu k odstranění zopakovalo přípisem ze dne 22. 7. 2013 se stanovením lhůty do 25. 7. 2013. Dopisem ze dne 26. 7. 2013 Město Turnov žalobkyni oznámilo, že demontáž měřičů rychlosti bude provedena v termínu od 29. 7. 2013 do 31. 7. 2013. V dopisu ze dne 24. 7. 2013 adresovaným starostovi Města Turnov žalobkyně vyjádřila nesouhlas s demontáží. Podáním ze dne 29. 7. 2013 žalobkyně požádala v souvislosti s demontáží měřičů rychlosti stavební úřad Města Turnov o poskytnutí ochrany před zřejmým zásahem do pokojného stavu. Dopisem ze dne 31. 7. 2013 starosta Města Turnov žalobkyni oznámil, že k odstranění měřičů došlo na základě písemného příkazu osoby pověřené výkonem státního dozoru ze dne 3. 7. 2013, pod hrozbou sankce, a současně žalobkyni vyzval k odvozu zařízení do 22. 8. 2013. V reakci na to žalobkyně zaslala dne 22. 8. 20103 starostovi Města Turnov další dopis, v němž jej upozornila, že odstranění měřičů rychlosti považuje za neoprávněný zásah do svých vlastnických práv a zváží další právní postup ve věci. Žalobkyně dne 16. 7. 2015 uplatnila náhradu škody z nesprávného úředního postupu u Ministerstva dopravy, které jí přípisem ze dne 7. 1. 2016 oznámilo, že nárok neuznává, neboť ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.
4. Soud prvního stupně nejprve s ohledem na kupní smlouvu ze dne 20. 6. 2013 a předávací protokoly ze dne 3. 7. 2013 dovodil, že žalobkyně je vlastníkem v žalobě určených měřičů rychlosti a tedy je ve věci aktivně legitimována. Následně s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2010, č. j. 57 Ca 70/2009-67, dospěl k závěru, že Město Turnov jako adresát výzvy mohlo uplatnit opravné prostředky proti příkazu, respektive vydat se cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle §82 a násl. s. ř. s. a příkazu neuposlechnout, pokud by mělo za to, že se jedná o nezákonný postup správního orgánu. Dále vyšel z názoru, že pokud však bez dalšího Město Turnov výzvy uposlechlo a provedlo demontáž zařízení ve vlastnictví žalobkyně, je Město Turnov subjektem, který je žalobkyni odpovědný za případnou škodu tím vzniklou, neboť zasáhlo do majetkového práva žalobkyně bez jejího souhlasu a s vědomím, že žalobkyně tvrdila protiprávnost vydaného písemného příkazu. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalovaná není v tomto sporu pasivně legitimovaná, neboť žalovaný nárok měl směřovat proti Městu Turnov, jakožto subjektu, který demontáž zařízení ve vlastnictví žalobkyně provedl, přičemž teprve v tomto řízení by bylo možné zkoumat, zda žalobkyní tvrzený nesprávný úřední postup silničního správního orgánu skutečně nastal a zda bylo Město Turnov povinno písemného příkazu uposlechnout a následně demontáž zařízení, v případě nečinnosti žalobkyně, samo provést.
5. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. 72 Co 352/2017-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
6. Odvolací soud se na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž by doplnil dokazování, plně ztotožnil s právním hodnocením věci provedeným soudem prvního stupně, jenž svůj závěr o nedůvodnosti žaloby odůvodnil nedostatkem příčinné souvislosti jakožto obligatorního předpokladu vzniku odpovědnostního závazku. S poukazem na ustálenou judikaturu ohledně tzv. teorie adekvátní příčinné souvislosti dále uvedl, že soud prvního stupně správně akcentoval, že za skutečnou příčinu vzniku žalobkyní tvrzené škody lze v daném případě považovat nikoli vydání předmětného písemného příkazu osoby pověřené výkonem státního dozoru, nýbrž vlastní jednání Města Turnov, které tohoto příkazu uposlechlo a demontáž žalobkyní vlastněných zařízení realizovalo, neboť kdyby k takovému jednání Města Turnov nedošlo, žalobkyni by žádná škoda nevznikla.
7. Odvolací soud zhodnotil tvrzení žalobkyně, že Město Turnov bylo bez dalšího povinno jemu adresovaný písemný pokyn osoby pověřené výkonem státního dozoru respektovat jako nepravdivé. V této souvislosti dodal, že příkaz k odstranění zjištěných nedostatků vydaný podle §41 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 4. 2014, sice nebyl „příkazem“ ve smyslu §150 správního řádu, ale že osoba, které byl adresován, se i tak mohla vůči němu bránit zásahovou žalobou podle §82 s. ř. s., k čemuž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2010, č. j. 57 Ca 70/2009-67. Odvolací soud s poukazem na stanovisko veřejného ochránce práv, č. j. 1239/2007NOP/KČ, ze dne 30. 6. 2008, Veřejné cesty II, uveřejněné ve sborníku stanovisek VOP Č. 7/2001, s. 63, in ASPI ID: JUD226027CZ, vycházel rovněž z názoru, že Město Turnov mělo dále podle příslušných ustanovení zákona o státní kontrole právo bránit se uvedenému příkazu námitkami proti zjištěním, která byla uvedena v protokolu č. 1 o průběhu a výsledcích státního dozoru k č. j. OD 671/2013/280.4 ze dne 2. 7. 2013, jež v rozhodném období představovaly hlavní způsob obrany proti závěrům státního dozoru a jejichž důvodností by se pak zabýval příslušný silniční správní úřad.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu napadla včasným dovoláním žalobkyně, která přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, event. která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Podle žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda je v posuzovaném řízení dána věcná pasivní legitimace žalované (ministerstva) jako ústředního správního orgánu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za škodu způsobenou výkonem, respektive uposlechnutím (respektováním) příkazu osoby pověřené výkonem státního dozoru, jenž není výsledkem žádného správního řízení, tj. uposlechnutí nesprávného úředního postupu a zda svůj nárok měla směřovat proti Městu Turnov, které provedlo demontáž zařízení v jejím vlastnictví, respektive zda je dán nedostatek příčinné souvislosti mezi jí tvrzenou škodou a vydáním písemného příkazu osoby pověřené výkonem státního dozoru, pokud Město Turnov na základě tohoto příkazu jednalo.
9. Žalobkyně v dovolání uvedla, že v dané věci je nesporné, že příkaz osoby pověřené výkonem státního dozoru, jež není výsledkem žádného správního řízení, tj. že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a že je dále nesporné, že Město Turnov tento nesprávný úřední postup uposlechlo, jakož i to, že v souvislosti s nesprávným úředním postupem došlo ke vzniku škody v její sféře. Svoji argumentaci o nesprávnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu založila především na tom, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována, neboť žalobkyně nebyla přímým adresátem nesprávného úředního postupu, a tedy se proti němu nemohla jakkoliv bránit, neboť adresátem správního aktu bylo pouze Město Turnov, které nemělo žádnou povinnost realizovat opravné prostředky či brojit proti příkazu, a že pokud by uplatnila svůj nárok přímo proti Městu Turnov, pak by byla se svojí žalobou neúspěšná, neboť otázka náhrady škody by byla poměřována skutečností, že Město Turnov vyzval formálně stát k nějaké činnosti, kterou město vykonalo a taková situace nemůže být rovnicí pro založení odpovědnosti za škodu (chybělo by totiž porušení právní povinnosti), přičemž přezkoumávat zákonnost, respektive správnost úředního postupu lze jen v řízení vedeném ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Podle žalobkyně v tomto případě byl kauzální nexus dán, neboť protiprávním jednáním je nesprávný úřední postup - nezákonný příkaz, který bylo Město Turnov povinno respektovat, podle něj konat a chovat se, přičemž vznik škody je dán výkonem - splněním příkazu (nesprávného úředního postupu) a nebylo-li by nesprávného úředního postupu (příkazu), který byl, resp. musel být vykonán, nedošlo by ke škodě na jejím zařízení. Dodala pak, že zásahová žaloba by naprosto nic neřešila, neboť Město Turnov pod hrozbou správní (značné) sankce bylo povinno konat, a to za předpokladu správnosti správního aktu, přičemž i případný a následný ex post výrok soudu by byl čistě formální a akademický, pokud v mezidobí by došlo k výkonu příkazu k odstranění měřících zařízení. Zásahová žaloba by jako případná prevence před způsobením škody na jejím majetku nic neřešila, neboť nemá odkladný účinek a ani jej nelze přiznat.
10. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
11. Žalovaná k dovolání vyjádřila souhlas s právními závěry soudů obou stupňů a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl. K dovolání uvedla, že postup osoby pověřené výkonem státního dozoru byl zcela v souladu s právními předpisy a jako takový nemůže být shledán jako nesprávný. Z příslušné spisové dokumentace totiž vyplývá, že osoba pověřená výkonem státního dozoru při výkonu dozoru nad pozemními komunikacemi zjistila, že na daných komunikacích se nacházejí dopravní zařízení bez platného stanovení přechodné úpravy provozu, a proto vydala v návaznosti na vypracovaný protokol o kontrole předmětný příkaz a v souladu s §41 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 4. 2014, uložila povinnosti k odstranění zjištěných nedostatků. Zdůraznila dále, že v příčinné souvislosti s tímto postupem žádná škoda žalobkyni nevznikla a pokud snad skutečně na straně žalobkyně došlo ke snížení jejího majetku, bylo to podle mínění žalované způsobeno pochybením žalobkyně, popřípadě pochybením Města Turnov v rámci samotné demontáže stacionárních měřičů rychlosti nebo jejich uskladnění. Poukázala dále na to, že není splněna ani podmínka vzniku škody, neboť dosud nebyly předloženy žádné relevantní podklady prokazující, že se majetek žalobkyně snížil o uplatňovanou částku, přičemž samotné odstranění stacionárních měřičů rychlosti a jejich následné uskladnění nikterak neodůvodňuje vznik jakékoliv majetkové škody. Následkem postupu správního orgánu byl pouze vznik povinnosti k odstranění stacionárních měřičů rychlosti, které samo o sobě žádnou škodu nezpůsobilo. K tomuto odstranění měřičů byla žalobkyně opakovaně vyzývána, protože tak ale neučinila, došlo k odstranění vlastníkem komunikace - Městem Turnov. Zařízení byla uskladněna a žalobkyně byla opětovně vyzývána k jejich odvozu. Skutečnost, zda následně došlo k poškození měřičů apod., není žalované známa, přičemž by se případně jednalo o škodu vzniklou v příčinné souvislosti s postupem Města Turnov v rámci jeho samostatné působnosti.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
13. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
14. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
15. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro otázku hmotného práva, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, zda a případně za jakých podmínek odpovídá stát třetí osobě za škodu způsobenou vlastníkem komunikace jeho jednáním podle písemného příkazu osoby pověřené výkonem státního dozoru vydaného podle §41 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
17. Dovolání je důvodné.
18. Podle §13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanové lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).
19. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz ).
20. Existence příčinné souvislosti - vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní. Naproti tomu právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4136/2016).
21. K tvrzení žalobkyně, že je v daném případě nesporné, že vydáním příkazu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, je nutno uvést, že touto právní otázkou se soudy obou stupňů dosud nezabývaly, a to i přesto, že žalovaná v průběhu celého sporu zásadně namítá, že postup osoby pověřené výkonem státního dozoru byl zcela v souladu s právními předpisy a že v tomto postupu nespatřuje žádné pochybení, které by mělo za následek odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.
22. V projednávané věci je zásadní otázka, zda se Město Turnov mělo a mohlo bránit proti příkazu. Pokud odvolací soud své potvrzující rozhodnutí založil na závěru, že za skutečnou příčinu žalobkyní tvrzené škody lze považovat nikoli vydání písemného příkazu dne 3. 7. 2013, nýbrž vlastní jednání Města Turnov, které se proti tomuto příkazu mohlo bránit zásahovou žalobou podle §82 s. ř. s., popřípadě námitkami proti zjištěním v protokolu č. 1 ze dne 3. 7. 2013 ve smyslu zákona o státní kontrole, pak ale v daném případě chybí posouzení samotného příkazu jako pro věc relevantní okolnosti v tom smyslu, zda se jednalo o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. či nikoli. Pro daný případ je tedy nezbytné posoudit charakter samotného příkazu, zda měl povahu správního rozhodnutí, zda jím uložená konkrétní povinnost byla v souladu s příslušným zákonem, zda Město Turnov jej muselo uposlechnout a zda, popřípadě jaké mu hrozily následky za neuposlechnutí daného příkazu. Dále je zapotřebí objasnit, jaký vliv na uloženou povinnost by mělo podání námitek či zásahové žaloby v tom smyslu, zda by byly způsobilé odvrátit vznik škody i v případě, že by se jednalo o nesprávný úřední postup. Pokud by totiž tomu tak bylo, byla by příčinná souvislost přerušena. V opačném případě však bude třeba zabývat se tím, zda se o nesprávný úřední postup jednalo.
23. V souzené věci tak bude shora uvedená otázka předmětem přezkumu soudů nižších stupňů v rámci hodnocení naplnění podmínky příčinné souvislosti a v případě kladné odpovědi, zda byly splněny veškeré podmínky dané zákonem pro odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.
24. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
25. Nejvyšší soud v posuzovaném řízení shledal vadu řízení v tom, že soudy obou stupňů dostatečně nevěnovaly pozornost projednávané žalobě ohledně tvrzení žalobkyně o výši škody za znehodnocení jejích měřících zařízení.
V. Závěr
26. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
27. Na soudu prvního stupně tedy bude, aby věc znovu posoudil, zda jsou na straně žalované splněny předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., přičemž nedojde-li soud již na základě posouzení ostatních předpokladů odpovědnosti za škodu k závěru o nedůvodnosti žaloby, bude také nezbytné se věnovat samotné žalobkyní tvrzené škodě vymezené v žalobě jako znehodnocení jejích měřících zařízení, jejíž výši žalobkyně odvozuje od kupních cen jednotlivých měřičů rychlosti při odečtení částek 560 Kč a 3 960 Kč za výrobní - materiálovou hodnotu měřičů uskladněných Městem Turnov.
28. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
29. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu