ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1492.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1492/2020-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. T. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 68/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2020, č. j. 55 Co 72/2020-55, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. 45 C 68/2019-47, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.
K odvolání žalobce bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne ze dne 1. 4. 2020, č. j. 55 Co 72/2020-55.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. objektivně přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat. Tím méně je namístě rozhodovat o žádosti žalobce, aby mu byl pro dané dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Ani vyhovění takovému návrhu by nezměnilo nic na neodvratném závěru, že i dovolání sepsané (doplněné) ustanoveným advokátem by nebylo možno pro jeho objektivní nepřípustnost věcně projednat; žalobce proto v této fázi řízení uplatňuje svá práva zcela zjevně bezúspěšně, což je zákonnou překážkou pro ustanovení zástupce (§30 odst. 1 a 2 a 138 odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci samé nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl
o poplatkové povinnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 7. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu