ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.157.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 157/2020-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 8, Ledčická 15, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12, o náhradu škody a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 4/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2019, č. j. 60 Co 99/2019-199, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 1. 2019, č. j. 28 C 4/2017-168, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 261,60 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 50 600 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna na oficiálních internetových stránkách Ministerstva dopravy zveřejnit veřejnou omluvu v následujícím znění: „Ministerstvo dopravy se omlouvá panu P. K. za nezákonné rozhodnutí vydané Krajským úřadem Zlínského kraje. Pan K. se nedopustil jednání, ze kterého byl viněn a shledán vinným byl pouze na základě nezákonného rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, neboť Ministerstvo dopravy nebylo schopno dohlížet na zákonnost postupu a rozhodování správních orgánů v jeho gesci.“ (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
Dovoláním napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za tuto otázku dovolatel považuje: „Je konstatování nezákonnosti správního rozhodnutí správním soudem a zastavení přestupkového řízení formou zadostiučinění ve smyslu §31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“)?“ Dovolatel odkazuje na následující větu napadeného rozsudku v bodě 24: „Pocit nespravedlnosti (újmy na cti) žalobce, že byl odsouzen za něco, co nespáchal, byl napraven tím, že nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno a přestupkové řízení zastaveno.“ Z této věty dovolatel dovozuje, že odvolací soud považuje už samotný výsledek správního řízení za formu satisfakce předvídanou §31a OdpŠk. Takovýto závěr dovolatel považuje za nesprávné právní posouzení věci. Dále dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za tuto otázku dovolatel považuje: „Postupoval krajský soud správně, pokud považoval za možnou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu pouze tu výslovně navrhovanou žalobcem v petitu žaloby?“ Dovolatel odkazuje na následující větu napadeného rozsudku v bodě 26: „Odvolací soud za tohoto stavu uzavřel, že žalobci žádná nemajetková újma nezákonným rozhodnutím, která by musela být odčiněna veřejnou omluvou a finanční satisfakcí žalobci, nevznikla.“ Z této věty dovolatel dovozuje, že odvolací soud rozhodoval o zadostiučinění pouze v rozsahu, který explicitně navrhoval v žalobě. Dovolatel odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že odvolací soud se měl zabývat též tím, zda žalobci přísluší zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Z dovolání je patrno, že dovolatel přípustnost dovolání staví na dezinterpretaci z kontextu vytržených vět dovoláním napadeného rozhodnutí. Takto dovolatelem dovozované závěry se následně snaží dovoláním zpochybnit. Odvolací soud však v odůvodnění svého rozhodnutí (zejména v bodech 25 a 26) vysvětlil, že dovolateli žádná nemajetková újma v souvislosti se zrušeným rozhodnutím nevznikla. Své rozhodnutí tudíž nepostavil na závěru, že nemajetková újma dovolateli vznikla, ale byla již odčiněna zrušujícím rozhodnutím, ani na závěru, že daná újma dovolateli vznikla, avšak nelze ji odčinit formou satisfakce, jíž dovolatel žádá. Dovolatel tak zpochybňuje závěry, které z dovoláním napadeného rozhodnutí neplynou. Vymezené otázky tudíž nejsou způbilé založit přípustnost dovolání, neboť nejde o otázky, na jejichž vyřešení by napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. záviselo.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 5. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu