ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1771.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1771/2020-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 600 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 151/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2019, č. j. 21 Co 93/2019-37, takto:
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2019, č. j. 21 Co 93/2019-37, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 2018, 28 C 151/2017-29, ve výroku I, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 7. 7. 2017, doručená soudu dne 13. 7. 2017, zastavuje ; jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 600 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 159/2011 a sp. zn. 10 Nc 102/2015.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 5. 2018, č. j. 28 C 151/2017-29, odmítl žalobu ze dne 7. 7. 2017, soudu doručenou dne 13. 7. 2017 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žaloba postrádá vylíčení rozhodných skutečností, což způsobuje vadu, pro níž nelze v řízení pokračovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupený advokátem, v plném rozsahu včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Usnesením ze dne 22. 7. 2019, č. j. 28 C 151/2017-41, doručeným žalobci dne 14. 8. 2019, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil dle §241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 11. 2019, č. j. 28 C 151/2017-49, žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro sepis dovolání zamítl. Odvolací soud usnesením ze dne 24. 1. 2020, č. j. 21 Co 14/2020-55, k odvolání žalobce změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů zastavil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Ve zbývajícím rozsahu musí být dovolatel podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Řízení o jeho žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom bylo již dříve pravomocně zastaveno. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil ani ve lhůtě pro doplnění dovolání podle 241b odst. 3, část věty druhé za středníkem, o. s. ř. Jelikož tento nedostatek již nemůže být zhojen, a jeho následkem je zastavení dovolacího řízení, bylo by vyzývání dovolatele k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání nadbytečné.
Poučení: Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu