ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1998.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1998/2020-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 3 096 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 310/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2020, č. j. 19 Co 95/2020-78, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 12. 2. 2020, č. j. 13 C 310/2018-70, kterým soud zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2019, č. j. 19 Co 319/2019-51, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 4. 5. 2020 včasné dovolání (č. l. 80), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Žalobce v této věci již dvakrát požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O těchto žádostech bylo rozhodnuto usneseními soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2019, č. j. 13 C 310/2018-40, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2019, a ze dne 25. 10. 2019, č. j. 13 C 310/2018-59, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2019, č. j. 19 Co 442/2019-68, která nabyla právní moci dne 22. 1. 2020, tak, že se návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítá.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení řádně vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce si vzhledem ke značnému množství jím podávaných dovolání musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy nejpozději v řízení o žalobě v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2019, č. j. 13 C 310/2018-32, které bylo žalobci řádně doručeno dne 8. 4. 2019, a opětovně usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 10. 2019 č. j. 13 C 310/2018-55, které bylo žalobci řádně doručeno dne 21. 10. 2019.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu