ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2146.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2146/2020-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 274/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j. 23 Co 42/2017-28, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 1 565 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody z důvodu blíže nespecifikovaných nesprávných úředních postupů Okresního soudu v Havlíčkově Brodě v řízení vedeném pod sp. zn. 3 C 38/2006, Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. 10 T 17/2006 jakož i dalších nesprávných úředních postupů v dalších řízeních.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 11. 2016, č. j. 12 C 274/2015-22, jako soudu prvního stupně, kterým byla odmítnuta žaloba ze dne 10. 10. 2015, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 20. 2. 2017 (č. l. 31), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. V rámci dovolání žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2017, č. j. 12 C 274/2015-33, tak, že se žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítá, což následně potvrdil i soud odvolací usnesením ze dne 20. 12. 2017, č. j. 23 Co 479/2017-39, proti němuž podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 30 Cdo 68/2019-48.
Usnesením ze dne 1. 4. 2019, č. j. 12 C 274/2015-50, které bylo žalobci doručeno dne 11. 4. 2019, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, č. j. 23 Co 42/2017-28, a současně žalobce poučil, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu