ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2298.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2298/2020-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce Stanislava Ondráka spol. s r. o. , IČO 61681130, se sídlem v Nedomicích 65, zastoupeného JUDr. Petrem Topinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, proti žalované DAF Trucks N. V. , se sídlem v Eindhovenu, Hugo van der Goeslaan 1, Nizozemské království, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení částky 759 896 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 44/2018, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2020, č. j. 3 Cmo 187/2019-106, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 759 896 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené porušením hospodářské soutěže.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2019, č. j. 41 Cm 44/2018-93, kterým byla zamítnuta námitka nedostatku pravomoci soudu prvního stupně, vznesená žalovanou.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalovaná neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro otázku nemožnosti aplikace zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Nepostačuje ani odkaz na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, od jejichž řešení se má řešení přijaté odvolacím soudem odchylovat, nebo tvrzení, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou soudu dovolacího, aniž by žalovaná blíže specifikovala, kterou konkrétní judikaturu dovolacího soudu má na mysli. Dovolání tak v této části trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v uvedené části odmítnout.
Na dalších žalovanou vymezených otázkách (zda má být čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis v případě, kdy podle rozhodnutí Evropské komise mělo dojít k narušení hospodářské soutěže na trhu evropského hospodářského prostoru jednáním žalované, vykládán tak, že „místem, kde došlo ke škodné události“, je území České republiky, a to v období před vstupem České republiky do Evropské Unie dne 1. 5. 2004) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud námitce žalované nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalované nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu