ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2370.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2370/2019-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem v Písku, třída Přátelství 1960, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč a 75 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 356/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 19 Co 241/2018-201, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne15. 11. 2017, č. j. 14 C 356/2015-147, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 75 000 Kč (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 19 Co 241/2018-201, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I ve věci samé o částce 50 000 Kč zrušuje a řízení se zastavuje (výrok I rozsudku odvolacího soudu), po právní moci výroku I věc v tomto rozsahu postoupil policejnímu prezidentovi (výrok II rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ve věci samé o částce 75 000 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a určil, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně částku 900 Kč a za řízení odvolací částku 900 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dne 21. 1. 2019 včasným dovoláním, přičemž zaplatil soudní poplatek ve výši 4 000 Kč.
Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. 30 Cdo 2370/2019-294, které bylo žalobci řádně doručeno dne 20. 1. 2020, vyzval žalobce k doplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 10 000 Kč, neboť podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků (ve znění účinném od 30. 9. 2017) soudní poplatek za dovolání činí 14 000 Kč a žalobce doposud zaplatil pouze 4 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno.
Na uvedenou výzvu žalobce nereagoval a soudní poplatek nedoplatil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 21. 1. 2019 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 14 000 Kč.
Protože žalobce nedoplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2020, č. j. 30 Cdo 2370/2019-294, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému rozsudku podle ustanovení §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu