ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2796.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2796/2018-433
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci navrhovatelů a) I. D. , nar. XY, bytem XY, a b) L. N. , nar. XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Jakubem Hájem, advokátem se sídlem ve Vizovicích, Palackého nám. 354, o ustanovení zástupce z řad advokátů před zahájením řízení, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 Nc 3/2014, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2017, č. j. 70 Co 85/2017-299, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným původně Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci dne 3. 3. 2014 se navrhovatelé domáhali ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení s tím, že hodlají podat žalobu na náhradu škody a nemajetkové újmy, respektive žalobu na ochranu osobnosti, která bude směřovat proti vyjmenovaným příslušníkům Policie ČR a Generální inspekce bezpečnostních sborů, státním zástupcům a osobám jednajících jménem dalších orgánů státní správy, neboť tito navrhovatele neochránili před kriminálním jednáním, když neplnili jim ze zákona uložené povinnosti, porušovali trestní řád a pravidla vedení trestního řízení, nejednali svědomitě, odpovědně, nestranně a spravedlivě, přičemž navrhovatelům odnímali jejich občanská a ústavně zaručená práva, v důsledku čehož se žalobci dostali do životní nouze a platební neschopnosti.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 18 Nc 3/2014-177, žádost navrhovatelů o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 11. 2015, č. j. 70 Co 234/2015-200, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění: Žádost navrhovatelů o ustanovení zástupce z řad advokátů před zahájení řízení se zamítá. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 1. 2016, č. j. 18 Nc 3/2014-231, byli navrhovatelé vyzváni k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. S ohledem na skutečnost, že navrhovatelé soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatili, Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 26. 5. 2016, č. j. 18 Nc 3/2014-253, řízení o podaném dovolání zastavil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé odvolání, avšak Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 11. 2016, č. j. 70 Co 179/2016-258, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. I toto rozhodnutí odvolacího soudu napadli navrhovatelé dovoláním, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 23. 1. 2017. Usnesením ze dne 26. 1. 2017, č. j. 18 Nc 3/2014-269, Okresní soud v Kroměříži vyzval navrhovatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání s tímtéž poučením o následcích nesplnění uvedené výzvy jako výše. Navrhovatelé však soudní poplatek za dovolání nezaplatili.
Okresní soud v Kroměříži jako soud prvního stupně proto usnesením ze dne 7. 3. 2017, č. j. 18 Nc 3/2014-275, řízení o dovolání podaném dne 23. 1. 2017 zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o podaném dovolání (výrok II).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 12. 5. 2017, č. j. 70 Co 85/2017-299, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 5. 2017, č. j. 70 Co 85/2017-299, navrhovatelé podali včasné dovolání ze dne 14. 8. 2017 (č. l. 313), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Usnesení odvolacího soudu stojí mj. na závěru, že navrhovatelé uplatňují své právo zřejmě bezúspěšně. Tento závěr navrhovatelé v dovolání nenapadají, což jejich dovolací námitku spočívající v tom, zda navrhovatelé jsou povinni k zaplacení soudního poplatku za dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení o dovolání pro nezaplacení soudního poplatku v řízení o žádosti navrhovatelů o ustanovení zástupce pro řízení před podáním žaloby na ochranu osobnosti, diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Pouhý nesouhlas navrhovatelů se závěrem odvolacího soudu nemůže sám o sobě představovat právní otázku, při níž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a proto navrhovateli uplatněná námitka nemůže přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5217/2014).
Nákladový výrok netřeba odůvodnit (§243f odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu