ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2891.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2891/2019-595
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce K. N., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 172/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, č. j. 51 Co 135/2019-195, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 1. 2019, č. j. 22 C 172/2018-75, odmítl pro opožděnost dle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 10. 2018, č. j. 22 C 172/2018-32, neboť usnesení bylo žalobci doručeno dne 22. 10. 2018, posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání bylo 6. 11. 2018 a žalobce odvolání podal prostřednictvím Vrchního soudu v Olomouci až dne 4. 1. 2019 (výrok I). Dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle §146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §211 a §224 odst. 1 o. s. ř., když odmítnutí odvolání zavinil žalobce, avšak protistraně v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 51 Co 135/2019-195, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 20. 6. 2019, doplněným podáním ze dne 25. 7. 2019.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odvolání žalobce odmítnuto pro opožděnost, není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Proti odmítnutí odvolání se měl žalobce namísto podání dovolání bránit žalobou pro zmatečnost, jak ostatně učinil rovněž v podání ze dne 20. 6. 2019 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2158/2015).
Dovolací soud proto z výše uvedeného důvodu dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu