ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2933.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2933/2020-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobců a) J. F., narozeného XY, a b) J. N. , narozené XY, oba bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 20 Nc 13001/2019, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2020, č. j. 58 Co 100/2020-80, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobci (dále také jako „dovolatelé“) podanou žalobou brojili proti několika rozhodnutím vydaným v řízeních vedených před Obvodním soudem pro Prahu 6 (sp. zn. 11 C 118/2011, sp. zn. 10 E 6/2015 a sp. zn. 16 E 3/2015).
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 1. 2020, č. j. 20 Nc 13001/2019-51, rozhodl, že návrh žalobkyně b) na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou žalobců napadeným usnesením rozhodl, že odvolání žalobce a) se odmítá (výrok I) a usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje (výrok II).
Odvolací soud rozhodl, že odvolání žalobce a) se odmítá, protože jeho procesních práv se napadené rozhodnutí netýkalo a není tak subjektivně legitimován k podání odvolání [§218 písm. b) o. s. ř.]. Co se týče odvolání žalobkyně b), tak odvolací soud rozhodnutí potvrdil, neboť v souladu se závěry soudu prvního stupně naznal, že u žalobkyně b) jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a není jí tak možné ustanovit zástupce pro řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli dovolatelé, včasným dovoláním, a to v celém rozsahu, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), odmítl jako nepřípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Dovolatelem a) napadené usnesení je právě tímto případem, neboť pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, je možné napadnout žalobou pro zmatečnost.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, přičemž napadeným usnesením bylo rozhodnuto o žádosti dovolatelky b) o ustanovení zástupce.
V případě, že dovolání není objektivně přípustné (§238 o. s. ř.), dovolací soud se nemůže zabývat důvody, které odvolací soud vedly k vydání napadeného rozhodnutí.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Protože se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu